Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Pondělí 29. března – Soutěska Los Derriscaderos
Do původního plánu (nákup a výběh na Montaña Roja), jsme operativně zařadili ještě výlet za našimi přáteli v La Higuera.
Můj rozlet byl hned na začátku ranního výklusu přibržděn nesprávným výběrem postupu, jak se dostat přes rušnou dálnici. Přeběh horem po nadjezdu vyžadoval překonání několika svodidel, sešup dolů prudkým lávovým svahem a přeběh přes plošinu, zarostlou pichlavým rostlinstvem. Dva dlouhé trny, zapíchlé do nohy, mi daly důrazně najevo, že jsem měl využít dlouhý, neosvětlený podchod, jehož vchod jsem ale objevil až o den později. Abych stihnul nákup v supermarketu Mercadona San Isidro, musel jsem trasu zkrátit na 6 km. Mt. Roja počká, ale pro jistotu jsem si jí vyfotil. U sopky, stejně jako u děvčete, si člověk nikdy nemůže být ničím stoprocentně jistý :-).
- Trasa ranního výklusu (6 km, 53 min. běhu + bloudění)
Ihned po vyložení nákupu jsme museli spěchat na autobusák, abychom stihli bus 111, který nás svezl na nejbližší zastávku (Poligono Granadilla), výchozímu bodu treku zajímavou soutěskou Los Derriscaderos.
- Trasa busu San Isidro – Poligono Granadilla (6 km, 5 min. jízdy, cena 1.45 €/os.)
Ještě před startem túry jsme se dostali do rozepře. Fotili jsme objekt, který vypadal jako ropná plošina. Já protestoval, že na Kanárech se ropa netěží.
Nejspíše to ovšem původně i ropná plošina byla, nyní je však součástí terminálu pro zpracování zkapalněného zemního plynu pro elektrárnu Granadilla. Na webu jsem vygooglil, že ropná společnost Repsol skutečně těžbu ropy na Kanárech zvažovala. Zkoušeli vrtat 50 kilometrů východně od ostrovů Lanzarote a Fuerteventura, ale neobjevili nic, kromě zvýšené tektonické aktivity.
Soutěska Los Derriscaderos mne překvapila svou barevností a rozmanitostí erozních skalních útvarů i vegetace.
Bohužel jsme neměli čas vystoupat do vrcholových partií na okraji kaňonu, kde se nachází několik skalních oken, skrz které je vidět Pico de Teide. I tak jsme cestou potkali zajímavé útvary, vytvořené přirozenou erozí i lidskou aktivitou:
Ani botanik by se zde nenudil:
Šipka na kameni nám zvěstovala, že jdeme do pekel, ale vršek soutěsky moc pekelně nevypadal.
Po vystoupání nad hranu kaňonu jsme poprvé narazili na zajímavý technický fenomén Kanárských ostrovů, sběrné vodovody či akvadukty. Jediným přírodním zdrojem čisté vody jsou zde srážky, sněhové či dešťové. Proto domorodci budují sítě vodáren, jímacích nádrží a přepravních potrubí či kanálů. Některé z nich už se rozpadají, ale ty funkční hrají podstatnou roli v zásobování ostrova vodou.
Téměř každý dům, usedlost či firma má na svém pozemku minimálně jednu zásobní nádrž, obce udržují vlastní velkoobjemové zásobníky.
Na vodní infrastrukturu narazíte úplně všude, a někdy jsou to opravdu impozantní stavby. Dříve se voda, na rozdíl od ropy, na Tenerife i těžila, viz článek Mines of Tenerife. Dnes se pitná voda získává také odsolováním, popř. se dováží ze Španělska.
Haciendy většinou chrání psi, zákazy vstupu či závory.
U většiny obydlí najdete do skály vytesané jeskyně, v některých z nich se dříve bydlelo.
Po třech hodinách plahočení do kopce jsme dorazili do La Higuera, na návštěvu Petry a Pavla.
- Trasa pochodu Los Derriscaderos (11 km, 769 m převýšení, 2 hod. 40 min. chůze, 20 min. pauzy)
Mají pěkný barák, samozřejmě vybavený několika jeskyněmi a typickou tenerifskou zahradou plnou kaktusů :-).
Tímto jim ještě jednou děkuji za jejich pohostinnost a občerstvení před zpátečním sestupem. Během něj jsme potkali další psy, ale i kozy, krmené paprikami a museli jsme přelézt jeden větší akvadukt.
Domů jsme došli kolem 19:00.
- Trasa návratu do San Isidro (10 km, 193 m převýšení/594 m sestup, 2 hod. 12 min. chůze, 6 min. pauzy)
Před večeří v Restaurante La Casa jsme se pokusili zakoupit plynovou bombu, abychom během treku na Pico de Teide mohli vařit. El cartucho de gas se ve Španělsku prodávají v železářství (Ferreteria), bohužel se potvrdily informace z webu, že na ostrovech nekoupíte náplň VAR (se závitem). Takže studená strava.