Blue Mountains

6.10. Hned po ránu jsem nucen odmítnout Jitčin nemravný návrh, abych vyfotil nějaký vlak pro Sosnu. Po snídani vyrážíme na první setkání s buší. Původně jsme zamýšleli klusat kaňonem potoka až k jeho soutoku s Cox river, jenže buší a šutry se prodíráme jen s obtížemi. Křoviny se střídavě zdají být prostupnější tu na levém, tu na pravém břehu, ve skutečnosti je to asi jedno. Výklus přechází v příjemnou procházku. Vyplašili jsme sovu, o kus dál nezvládám traverz jedné skalky a padám do tůňky. Voda jen po pás, příjemné osvěžení. Nad soutokem se poprvé setkáváme se svérázným pojetím australského trampingu. Nepotřebné věci jako lahváče, plechovky, špinavé slipy či dokonce celtu od stanu, je zde zvykem odhazovat rovnou v divoké přírodě. Na podobná smetiště narážíme při svých toulkách australskou divočinou poměrně často.

Přejíždíme hlouběji do Blue Mountains, ke kaňonu s nádherným skalním útvarem Three sisters. Už při příjezdu je zřejmé, že se jedná o hojně navštěvované místo. Všude davy (tihle Japonci vám vlezou všude), Aboridžinec střídá hru na didgeridoo a focení s turisty:

Sestřičky vypadají dosti zvětrale, asi bych se bál zkoušet po nich šplhat, ale pořád je na ně pěkný pohled:

           

Také okolí Třech sester působí rovněž impozantně. Nádherný obrovský kaňon s načervenalýma skálama:

   

Od visitors centra vede okruh, v průvodcích doporučovaný jen pro zdatné jedince. Opět zkoušíme klusat, ale nejdříve musíme zdolat prudké schody dolů. Po pěšinách už to jde snadněji. Za zdatné se naštěstí pokládá jen pár lidí, většina z nich navíc jede nahoru lanovkou. Obdivujeme eukalypty a dumáme, proč svlékají kůru. Později se dovídáme, že striptýzem získávají vyšší odolnost vůči požárům, neboť jejich dřevo údajně hoří hůř než borka. Nevím, v plamenech táboráku eukalyptové dřevo mizelo hodně rychle, pokaždé jsme málem nestíhali doplňovat zásobu paliva.
Probíháme krásným deštným pralesem, jenže dva roky nepršelo a potok i místní vodopád už téměř zbankrotovaly:

   

Z vyhlídky fotím sourozence z jiné strany, asi metr za plotem nás pozoruje krásný Red-Belly Black Snake:

       

Při prvním focení mne nechá bez povšimnutí strčit foťák do oka pletiva, druhou fotku už raději pořizuji spěšně z uctivé vzdálenosti za pletivem, takže moc dobře nevyšla. Začal totiž výhružně zvedat hlavu a syčením jasně naznačoval, že je čas, aby moudřejší ustoupil. Dokončujeme tedy výlet a přesunujeme se ke Grand kaňonu.

Kaňon u Tří sester se americkému vzoru podobal více, ale australský Grand kaňon má též něco do sebe. Je úzký, potok se zařezává hluboko do propasti. Dolů se dá jen po laně, což si návštěvníci mohou vyzkoušet v holinkách za doprovodu rangera. Říkají tomu canyoneing a musí to být pěkný zážitek, my se jen vrátili zezdola kousek proti proudu a byli jsme nadšeni. V tůňkách si lebedili raci, nad námi strmé a vlhké skály, paráda.
Les se červenal mnoha exempláři květiny, která je symbolem státu Nový Jižní Wales - Telopea překrásná, která je překvapivě skutečně překrásná:

       

Po večeři na parkovišti se vydáváme na cestu směrem k pobřeží.