Na pobřeží

7. 10. Dorážíme na pobřeží Tichého oceánu a koupeme se na pláži 7 Miles Beach. Vlny s námi smýkají, Jitka se ale přes ně nějak prodrala a plave v klidnějších vodách. Já se snažím dostat za ní, jenže těch klíčových 20 metrů se mi už překonat nepodaří. Po návratu na pláž se Jitka pokouší zjistit, kde by si mohla vyzkoušet surfování. Moc možností nemá, zatím není sezóna.
Přejíždíme do zátoky Jarvis Bay:

       

       

Sbíráme mušle a kromě nich na pláži nacházíme i žraločí hlavu:

Přeplaveme naproti na písčitou kosu a chvilku klušeme bosi po písku. Po návratu obědváme v místním Take-away bufetu plody moře - prawn cuttlets a scalops s velkým, ale pro nás hladovce nedostačujícím plátkem bramboru, takže přikusujeme ještě vlastní chleba.

Po jídle jedeme podél pobřeží s úmyslem zastavit cestou na jakémkoli zajímavém místě. Debatujeme o tom, že Jitčina kamarádka při svých toulkách Austrálií nepotkala ani jednoho klokana či jiné místní zvíře. Sluníčko pomalu zapadá a v tom Jíťa brzdí a zastavuje u krajnice. Na protějším svahu se pase stádo klokanů. Naši první. Zkouším je vyblejsknout, ale jsou příliš daleko:

   

Těsně před setměním sjíždíme ještě jednou k moři. Průvodce říká, že na Pebbly Beach se údajně chodí pást klokani. Moc tomu nevěříme, ale za pokus nic nedáš. V kempu u pláže nás zdrží ochočení papoušci. Nějací Australané nám půjčují zrní a my porušujeme zákaz krmení divoké zvěře. Zobou nám z ruky:

       

       

K pobřeží přicházíme již za šera. Průvodce nelhal, pláž je plná krotkých klokanů. Pořizuji pár ne moc kvalitních snímků, ale uznejte, že by byl hřích, nedat na web fotku samice, která se ode mne nechala pohladit:

   

Kvůli pohlavní, věkové a živočišně - rostlinné vyváženosti fotím též mladého samečka a kalu:

   

Pokračujeme dál směrem na Australské Alpy. Rozhodujeme se kempovat v národním parku Wadbilliga. Tábořiště má být přesně v polovině cesty po silničce, která prochází jeho středem. Několik kilometrů máme jet mimo asfalt. Bohužel, cesta se kroutí po kopcích a skutečná vzdálenost prašným off-roadem je mnohem delší. Už se pomalu smiřujeme s tím, že jsme nocležiště minuli a budeme muset nehostinný prales projet skrz naskrz v noci, ale v tom se kemp přece jen zjeví. Dokonce máme sousedy. Stavíme stan s tím, že je ráno vyzpovídáme.