Pondělí 16. června - prohlídka Limy
Po časném ranním zalehnutí následovalo časné ranní probuzení. Díky dlouhodobému tréninku se ale cítím poměrně svěže. Během snídaně proběhlo seznámení se zbytkem zájezdu, chvíli poté už vyrážíme na prohlídku hlavního města Peru. První zastávkou je údajně nejkrásnější kostel v Limě, bazilika San Francisco. Její věže z výšky hlídají kondoři havranovití a na ulici je doplňuje obrněné vozidlo peruánské policie (stálo tam i v dalších dnech, pouze v den našeho odletu ho nahradil obyčejný anton). Policie je tu téměř všudypřítomná. Její auta a motorky křižují město sem a tam, blikají, ale červenou na semaforu kupodivu respektují. Všechny významné budovy, stejně jako náměstí, kde se často konají demonstrace a protesty, jsou permanentně hlídány hloučky samopalníků a těžkooděnců z pořádkových jednotek. Nejpočetnější se mi zdál sbor policie dopravní, který tvoří převážně ženy. Jsou vybaveny reflexní vestou a píšťalkou, suverénně řídí provoz na křižovatkách, a na důležitějších ulicích stojí pár set metrů od sebe, přičemž pískáním a máváním rukou se snaží řidiče přinutit k plynulejší jízdě. Po setmění jsme potkali tří až čtyřčlenné skupinky policistek, které zřejmě dohlížely na pořádek. V Limě působí také policie turistická (hovoří prý anglicky), a dokonce i speciální oddíly, které bojují proti zneužívání dětí. Nám se poštěstilo spatřit je přímo v akci, když na Plaza de Armas pořádali demonstraci. Ono se jednalo spíše o sebepropagační show, při které příslušníci drželi transparenty s hesly proti nám, co máme rádi děti, a moderátor v masce se marně snažil přivést pár desítek přihlížejících čumilů do euforie.
Popošli jsme pár set metrů do Parque de Muralla. Za staveništěm v korytu řeky Rímac obdivujeme barevné domky na úpatí kopce San Cristóbal s bílou sochou Krista na vrcholu. Čtvrť se jmenuje stejně jako řeka, a turisté by prý do ní neměli chodit ani ve dne.
Míříme do centra, kde koloniální stavitelé domy opatřili krásnými dřevěnými balkony. Do patrně nejhezčího z nich, barokního paláce Torre Tagle, nás bohužel nepustili. Bydlí v něm totiž peruánský ministr zahraničí.
Pečlivě si prohlížím zdi budov a hledám na nich nějaké stopy po zemětřesení. Naprostá většina staveb kupodivu žádné praskliny nevykazuje, zato jsem úplně na všech objevil jakousi záhadnou evidenci v minulosti použitých barev omítek a nátěrů. Že by nápověda pro Google street view? :-)
|
|
|
|
Po obhlídce arcibiskupského paláce a katedrály se přesouváme do uličky Correo central (hlavní pošta). Neprodávají zde pouze známky a pohledy, ale též jiné zboží. Po návštěvě kostela San Domingo následuje focení portálu kostela Sv. Augustina, nádherné ukázky tzv. churriguerrizmu (podle španělského sochaře J. Churriguerry), což jest španělské baroko, vyznačující se extrémní dekorativností a množstvím pečlivě propracovaných detailů. Dalším krásným portálem se chlubí i Basílica de Nuestra Señora de la Merced.
|
|
|
|
Procházka pokračuje přes náměstí San Martín (osvoboditel Peru tam má jezdeckou sochu). V jeho okolí se nachází několik bezpečných směnáren, ve kterých lze americké dolary směnit za peruánské soly. Následuje již jen poslední kostel (San Pedro), nachodili jsme 7 km (2 hod. chůze, 3 hod. zastávky; .gpx log), a první oběd v peruánské restauraci. Já si nejprve vyfotil a pak i snědl velice chutné ceviche,
|
Po jídle nasedáme do taxíků, které nás vezou do moderní čtvrti Miraflores (12 km, 20 min. jízdy; .gpx log), která patří mezi několik málo městských částí Limy, ve kterých se můžete pohybovat bez rizika přepadení. My se procházíme podél pobřeží k majáku a zpět (5 km, 1.5 hod. chůze, 45 min. zastávky; .gpx log). Cestou fotíme sochy, tropické stromy (araukárie), a také park lásky. Vévodí mu sousoší zamilovaného páru (heterosexuálního), obklopené lavičkami popsanými citáty o lásce, údajně od známých peruánských autorů.
|
|
|
|
Taxíkem jsme se vrátili do centra (10.5 km, 14 min. jízdy; .gpx log), tentokráte za nákupy (sehnal jsem i náhradu za doma zapomenuté boty na běhání). Po večeři jsem ještě zaskočil vybrat hotovost z bankomatu Banky de la Nación, která na svém webu uvádí, že v její síti MultiRed lze vybírat bez poplatku s denním limitem 1500 solů. Mně však nabídli jen 400 solů. Předpokládal jsem, že už platí noční limit (bylo 18:01), a odložil transakci na další den. Jenže ráno jsem dopadl stejně, a neuspěl jsem ani v Nazce. Stejné trable měla později v Cuzcu i Dana. Příčinu se nám objasnit nepodařilo, dál už jsem vybíral jen u Scotia bank (limit 1000 solů, rovněž bez poplatků).
Večer přinesl další posezení u Pavla s Janou, ale zabalit na odjezd jsem zvládnul. Pouze jsem přitom někde potratil náhradní zdroj do foťáku.