Pondělí 5. srpna - Cesta z Kapp Laila na Rusanovodden
(čas pochodu 9 hod., délka etapy 13.6 km; samotný trek 153.7 km; 182.3 km i s vrcholy navíc)
Zdeněk hned ráno objevil v moři přímo pod naší chatou lachtana, tak jsem ho hned vyblejsknul :-). Těsně po jedenácté vyrážíme po staré mokřinaté cestě, která vede pár set metrů od pobřeží. Míjíme mys Laila a pokračujeme kolem zátoky u Colesbukta, do které ústí řeka Coleselva, dle cestopisů nejobtížnější brod našeho treku. Po pravé straně na nás vykukuje Vesuv, fotím si zde i další ukázku práce „mrazových klínů“. V protisměru vidíme dva turisty, kteří zcela jistě jdou stejnou trasu jako my, jen v opačném směru. Bohužel jdou po pobřeží, tedy několik set metrů od nás. Stáčíme se rovněž k moři a sledujeme jejich stopy. Končí ve vodě, která protéká ústím Coleselvy, a zase pokračují na kose za řekou. Pokud bychom tudy prošli, ušetřili bychom si 2 kilometry, proto Šárka neváhá a zkouší hloubku. Dostává se do půlky, a namočená je rovněž do půlky :-). Tvrdí sice, že se to přebrodit dá, nicméně voda je kalná, není jisté, zda se ve druhé části brodu neskrývá nějaká tůňka, a mně by i tak hladina sahala proklatě vysoko. Volíme tedy obchvat, podobně jako Algarova výprava před námi.
Ve 13:50 konečně stojíme na břehu nejobávanější řeky výletu. Její koryto je široké, ale průtok má letos zaplaťpánbůh minimální a ošplouchává mne maximálně po výši kolen :-). Za brodem se ani nepřezouvám, jelikož údolí Colesdalen je jedna velká mokřina, asi nejhezčí, kterou jsem zde na ostrovech potkal. Víc jak půl hodinu se čvachtáme podél jezírka Tenndammen až ke dřevěným pozůstatkům, nejspíše po nějakém dopravníku na uhlí. Dá se využít jako lávka, jen je třeba dát si pozor na rezavé hřebíky.
Ve 13:50 konečně stojíme na břehu nejobávanější řeky výletu. Její koryto je široké, ale průtok má letos zaplaťpánbůh minimální a ošplouchává mne maximálně po výši kolen :-). Za brodem se ani nepřezouvám, jelikož údolí Colesdalen je jedna velká mokřina, asi nejhezčí, kterou jsem zde na ostrovech potkal. Víc jak půl hodinu se čvachtáme podél jezírka Tenndammen až ke dřevěným pozůstatkům, nejspíše po nějakém dopravníku na uhlí. Dá se využít jako lávka, jen je třeba dát si pozor na rezavé hřebíky. Kolem 14:45 přicházíme k ruině bývalé elektrárny, která zásobovala proudem zdejší hornickou oblast. Po občerstvení si jdeme prohlédnout městečko Colesbukta. Je poměrně malé, byl zde jen přístav (většina horníků zřejmě bydlela přímo na místě těžby, v Grumantbyen). Baráky byly opuštěny v šedesátých letech a velmi narychlo, což je patrné i z pořízených fotek. Zůstala zde spousta materiálu, který určitě měl být ještě odvezen, ale nějak k tomu nedošlo.
Po opuštění města duchů nám zbývá už jen 1.5 km do cíle dnešní etapy, chaty polárníka Rusanova (GPS souřadnice chaty - kempu #10: N78.13352; E14.98615). Celkem jsme dnes ušli 13.6 kilometru za 9 hodin.
Pondělí 5. srpna - výběr fotek z treku Kapp Laila - Rusanov odden
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Záznamy trasy a fotodokumentace
- JPG mapka trasy z Kapp Laila do Rusanov Odden (0.75 MB)
- GPS log ve formátu .gpx
- GPS souřadnice chaty - kempu #10: N78.13352; E14.98615
- Všechny fotky Kapp Laila - Rusanov Odden