Vzhůru na Komáří Vížku!

Minulý víkend jsem rozhodl věnovat vlastnímu sebezničení. To, že píšu tyto řádky, znamená jediné - zase jsem to odfláknul. V sobotu jsem se pokusil zavzpomínat na svá studentská léta, kdy jsem jezdil na běžkách z Moldavy přes Vitišku na Komáří Vížku a zpět přes Dlouhou Louku a sjezdovku nad Mezibořím do Litvínova (50 km). Byla mlha, teplota okolo dvou nad nulou, nefoukalo. Skoro celá trasa byla projetá (kromě úseku Dlouhá Louka – Meziboří - Litvínov). Mezi stopama byl měkký a rozrochaný sníh, nedalo se bruslit a všude kam se podíváš, samý Germán. Ale pěkně to odsejpalo:
Moldava > Cínovec - 9 km ~ 50 min (plus 10 minut mazací pauza)
Cínovec > Komárka - 8 km ~ 36 min (plus 15 minut požírání sladkostí)
Komárka > Cínovec - 9 km ~ 55 min (po žluté - zkoušeli jsme tudy jet na Komárku s Pakuem a Jéňou, ale nedojeli)
Cínovec > Vitiška - 5.5 km ~ 25 min (5 minut pauza)
Vitiška > Dlouhá louka - 10 km ~ 60 min (plus 10 minut pauza)
Po 41.5 km (i s přestávkama 4 a půl hod) už jsem toho začínal mít dost, ale hřál mne pocit, že to hlavní už mám za sebou. Jo, houby. Za Dlouhou Loukou poničil stopu skútr, během sjezdu pod Loučnou jsem pořád padal. Nedalo se plužit, lyže se bořily a já už sotva stál na nohou. Ale hlavně, chtěl jsem ujet těch 50 km, tudíž jsem nemohl zbaběle odbočit po  projeté žluté značce k letnímu kinu na Loučkách (jen 49 km), tak jsem zvolil, jako za mlada, okliku přes Meziboří. Jéňa vám potvrdí, že sjezd dolů ke sjezdovce skrz les v rýhách mezi stromky není zrovna ideální ani pro odpočatého člověka. Na sjezdovce samotné se dalo v pohodě plužit, bohužel závěrečných 2.5 kilometru po tzv. Tesařově cestě už nikoli. Ta už asi na věky, nebo přinejmenším do nejbližšího hladomoru, bude patřit venčičům psů a jejich miláčkům, kteří z dříve perfektní široké sáňkařsko-lyžařské cesty vytvořili koryto, ve kterém špičky lyží neuhlídáte. A tak mi jedna z nich zůstala viset v nějakém otisku tlapy a druhá pokračovala dál do příkopu. Provedl jsem jakýsi ne příliš vzorový rozštěp na lyžích a v levém kotníku mi pěkně křuplo. Poslední kilometr už jsem sklouzal jako nějaká stará babička, doma jsem na noze objevil malinký vyron! Fakt bych nevěřil, že se něco takového dá přivodit při lyžování, ale kdo umí... Na závěrečných 8.5 km, většinou z kopce, jsem potřeboval hodinu a 45 minut!!! Příště si ten kilák najedu raději jinde.

Přes noc přišel vichr a přinesl nám další sněhovou nadílku. I zatoužil jsem si zopakovat výlet alespoň na Komárku a porovnat si mezičasy. Teplota poklesla na minus sedm, sněžilo a větry duly většinou v protisměru a do tváře. Veškeré stopy zmizely a s nimi i němečtí soukmenovci. Na Vitišce jsem dojel kolegu šílence, který vyrazil z vlaku o hodinu dřív. Odmítl dále pokračovat, směrem na Cínovec prý nešla ani noha. Já se samozřejmě odradit nenechal. Hančování bylo podle očekávání krapet pomalejší než v sobotu:
Moldava > Cínovec - 9 km ~ 96 min (plus 10 minut mazací pauza)
Cínovec > Komárka - 9 km ~ 109 min (plus 20 minut občerstvení).
Na Komárce foukalo docela fest. Nějaký turista mne informoval, že horská služba si prý nepřeje lidi na hřebenech. Její problém. Zpátky už jsem pár Němců potkal, takže trasu jsem měl alespoň částečně projetou a jel rychleji než tam, přestože se jede převážně do kopce:
Komárka > Cínovec - 8 km ~ 83 min
Cínovec > Vitiška - 5.5 km ~ 50 min.
Na Vitišce jsem zjistil, že dojet zpět na Moldavu už nestíhám a výlet jsem ukončil po pouhých 32 kilometrech. Doba strávená na lyžích ovšem přibližně odpovídala sobotnímu výkonu (6 a půl hodiny). Dobrej training na rogaining. Při souboji s vichřicí mne hřál pocit, jak byste asi nadávali, kdybyste tu byli se mnou. Jako bych slyšel: „Čo si chceme dokazovať?!“ No přece to, že na to máme! Tuto zimu už máte jen jednu možnost, o příštím víkendu (18.-19.3.). Ovšem zdá se, že po poslední zimní bude následovat ještě hodně jarních lyžovaček. Tak nashle v Litvínově!