Tojnaří webové doupě

Úterý 27. října - Poslední den v Šanghaji a odlet do Dubaje

Po snídani jsem si vyfotil Starway Hotel Nanquan, který kromě centrální budovy disponuje ještě pokoji v ubytovně na druhé straně přes ulici.

Do centra jsme tentokráte popojeli metrem. Jízdenkový systém mají stejný jako v Pekingu. Vystoupili jsme u Náměstí lidu. Ve vestibulu zde turistům ukazují obrázky staré Šanghaje, nahoře nad nimi nás rudé vlajky zase vrací do reality. A její součástí jsou dnes v Číně i prosklené mrakodrapy, kterými je náměstí obklíčeno. Před jedním skotačilo hejno kovových delfínů.

Minuli jsme novostavbu Národního divadla a došli na Nanjing Road, bulvár plný luxusních obchodů. Ve výlohách tam vystavují neskutečné drahé hodinky a šperky.

My se ale soustředili na hledání čtvrti Francouzské koncese. Podle Brkova popisu jsme ji nakonec i našli, včetně francouzského parku. Okoukli jsme tam i novogotickou Mollerovu vilu, kterou si postavil švédský dopravní magnát Eric Moller. Dnes slouží jako hotel.

Narazili jsme i na další zajímavé stavby, a dopřáli si svačinu v kavárně. Ulevil jsem si tam na WC, samozřejmě v souladu s pokyny pro uživatele (viz níže).

• Trasa procházky francouzskou koncesí (10 km, 4 hod. celkem)

Přesunuli jsme se k metru a popojeli jím pár stanic směrem do centra. Šanghajský jízdenkový systém je stejný jako v Pekingu, takže Kršákovic děvčatům přišlo líto, že jim lístek z podzemky nezůstane na památku. Proto jsme vytvořili dvojičky, které se pokusily dostat ven na jeden jízdní doklad. Fyzicky to problém nebyl, stačilo se zezadu přitisknout k jedné ze sester, nechat si sežrat jízdenku a projít jako jeden člověk. Oba páry se však přespříliš soustředily na akt naskakování, a nikdo nenakrmil turniket. Simultánně jsme hupsli na tyč, jenže ta nás dál nepustila. No nic, při druhém naskočení už se podařilo jak zasunout, tak i dostat ven :-).

• Trasa přejezdu metrem (2 km)

Následovalo nakupování v bazaru. Chození po obchodech nesnáším, zvláště pokud nemám jasno, co přesně hledám. Záplava zboží, nabízená v desítkách krámů s podobným sortimentem, mne téměř přiváděla k šílenství. Pár věcí jsem sehnal, ale pak už mi vše připadalo jako nevhodný dárek. Zoufale jsem procházel sem a tam a zápasil se smutnou náladou. Vysvobodil mne až blížící se soumrak, který milosrdně odložil lov suvenýrů pro zbytek rodiny na zítřek.

• Motání se po nákupech (4.4 km, 2 hod. 15 min.)

Na trajektu jsem pořídil poslední fotky Bundu, a rychle spěchal do hotelu, stejnou trasou jako včera. Po cestě jsem ještě pro jistotu nakoupil nějaké víno, abychom v Dubaji netrpěli žízní.

V hotelu jsme si vyzvedli zavazadla a nasedli do autobusů, které nás zavezly ke stanici Šanghajského Maglevu.

• Trasa busu na stanici Maglevu (5.7 km, 28 min. jízdy)

Na nádraží jsem povečeřel kebab a zkonzumoval pár lahváčů, abych se při jízdě vysokou rychlostí nebál. Nejvyšší rychlostí, 431 km/hod., smí Maglev jet pouze mezi 9:00 až 10:45 a 13:00 až 16:45 (vzdálenost 30 km souprava urazí asi za 8 minut). Po soumraku, což byl i náš případ, se prý kvůli omezení hluku jezdí maximálně 301 km/hod.

Letištní linka provozuje od 6:45 do 21:40. Dveře vlaku se zavírají minutu před odjezdem, před vpuštěním na nástupiště si každý musí cestující nechat zrentgenovat zavazadla. Teda skoro každý. Když pět minut před odjezdem začalo být jasné, že náš šedesátihlavý zájezd nestihnou odbavit, pružně nás pustili zvláštním koridorem bez kontroly :-).

Moc dalších pasažérů s námi nejelo, dlouhá souprava se mi zdála dosti nevyužitá.

• Trasa Maglevu na letiště (22.5 km, 27 min. jízdy)

Na letišti jsme zakoupili Bacardi rum. Původně se jednalo o cestovní lahev, ale odcestoval pouze její obsah, v našich žaludcích :-). Letělo se přes noc, vyspal jsem se do růžova.

• Trasa přeletu Šanghaj - Dubaj (Formát KML) (doba letu 9 hod. 19 min.)

• Všechny fotky z posledního dne v Šanghaji