Ráno nabíráme vodu z jezera, ve kterém se koupou pstruzi a Ivo :-). Po snídani prosvištíme po modrém kolečku kolem sviští díry a spousty kytiček zpět na centrální hřeben (červený pruh).
Za 54 minut jsme na rozcestí pod Vf. Urlea, kterému jsme se včera zkušeně vyhnuli. Občas se po zemi válí chuchvalce ovčí vlny. Rozhodně to nejsou zbytky po ovcích sežraných vlkem či medvědem,
je jich docela dost a nejsou u nich kosterní zbytky. Napadá nás několik teorií původu jejich vzniku, ale žádná není stoprocentně přijatelná. Za dalších 21 minut přicházíme na odbočku k Vf. Cheia Bindei. Dá se tudy sejít buď do údolí Simbetei, nebo se i vrátit do Breazy.
|
První tábořiště nad 2000 m.n.m.
|
|
Lacul Urlea
|
|
Lacul Urlea s kruhy od pstruhů
|
|
Kytí
|
|
Kytí
|
|
Kytí
|
|
Kytí
|
|
Kytí
|
|
Kytí
|
|
Kytí
|
|
Sviští díra
|
|
Kytí
|
|
Kytí
|
|
Kytí
|
|
|
|
Rozcestí pod Vf. Urlea
|
|
Chuchvalce ovčí vlny
|
|
Rozcestí pod Vf. Cheia Bindei
|
|
Rozcestí pod Vf. Cheia Bindei
|
|
Poté 17 minut míjíme zachmuřené kopce a rozesmáté kytičky, až se nad námi zjeví vrcholový kříž hory Coltul Balateni, tzv. Rumunský Matterhorn, podle rumunských webů jedna z mála příležitostí k těžšímu horolezení na Fagaraši (lezecká obtížnost 2A-5B).
My si vybíráme výstup jižní stěnou, přesněji řečeno pastvinou, ale ze severu je to jinší kafe. Nicméně horolezit by se mi tam asi nechtělo, skála je zvětralá a až příliš vysoká a strmá.
|
Zachmuřené hory
|
|
Zachmuřené hory
|
|
Usměvavé kytičky
|
|
Usměvavé kytičky
|
|
Usměvavé kytičky
|
|
Usměvavé kytičky
|
|
Jižní pastvina Rumunského Matterhornu
|
|
Jižní pastvina Rumunského Matterhornu
|
|
JV pastvina Rumunského Matterhornu
|
|
Výhledy nic moc
|
|
Vrchol Rumunského Matterhornu
|
|
Stále mraky
|
|
Severní stěna už je krapet těžší
|
|
Coltul Balateni ze západu
|
|
Ještě jednou severní stěna
|
|
Projdeme sedly Fereastra Mare (další odbočka do údolí Simbetei) a Fereastra Mic. Občerstvujeme se pod Vf. Galasescu Mic. (2433 m.), dohlíží na nás ovčácký pes. Já si před obědem omrknu
blízký vrcholek. Hřeben je v mlze, funguje jako přehrada na mraky. Nějaký čas je zadržuje, pak se přes něj převalí a tak pořád dokola.
|
Šikmá plocha
|
|
Přehrada na mračna
|
|
Zamračený hřeben
|
|
Piknik na hřebeni
|
|
za asistence pejska
|
|
který kašle na ovečky
|
|
i na nás :-)
|
|
Konečně z chůze přecházíme alespoň k nějakému lezeníčku. Dám vám malý testík. Janča Šípová získala přezdívku moucha
a) za výkon předvedený na fotce A
b) za výkon předvedený na fotce B
c) za výkon předvedený na fotce C
d) za výkon předvedený na fotce D
e) protože byla neodbytná
f) Janča Šípová na Fagaraši přezdívku moucha nezískala
|
Fotka A
|
|
Fotka B
|
|
Fotka C
|
|
Fotka D
|
|
Pokračujeme do sedla za Vf. Galasescu Mare. Dámy necháme odpočinout a vyrážíme nalehko po hřebeni na vrchol (2470 m). Proti nám pochodující skupinka Čechů nám radí, abychom
nestanovali na původně zamýšleném místě u jezera Valea Rea, ale na plošině kousek za východnějším Lacul Est Valea Rea. Že prý jí snadno najdeme podle kaskádových jezírek a potůčku. Jdeme poněkud delší dobu než jsme očekávali,
za Lacul Est Valea Rea překonáváme ještě další hřebínek. Honzova mapa zrovna v tomto úseku poněkud nesedí, naštěstí na mojí rumunské omalovánce je vidět jak "přebývající" hřbet, tak potok, který vytéká z kaskádových ok
a vlévá se do výtoku z východního jezera Valea Rea.
|
Hřeben Vf. Galasescu Mare
|
|
Hřeben Vf. Galasescu Mare
|
|
Vf. Galasescu Mare
|
|
Lacul Est Valea Rea
|
|
Falešná kaskádová jezírka
|
|
Hřebeny v mracích
|
|
Hřebeny bez mraků
|
|
Lacul Est Valea Rea
|
|
Kytí
|
|
Kytí
|
|
Na kýžené místo dorážíme po 6 hodinách 30 minutách pochodu. Nachází se kousek od cesty, potok teče hned za tábořištěm a na rumunské poměry se zde válí minimum odpadků.
|
Hory se zubí
|
|
Místo jen pro pár stanů
|
|
Jezírko
|
|
Jakže? Tohle že není WC? :-)
|
|
Hory se zubí II
|
|
|