Stejně jako při lednovém panákáči se s námi počasí vůbec nemazlilo. Přesněji řečeno, bylo ještě hůř.
Permanentně sněžilo už od začátku akce, veškeré stopy zmizely pod sněhem a navíc na pláních pěkně fičelo.
Závodníci se nerozpakovali volit postupy, které stavitel považoval za nesmyslné, a někdy překvapivě měli i pravdu.
Třeba v H21A (vel. 0.5 MB):  kde Jéňa (fialový), který odstartoval pět minut za Kurejem a Sosnou (modří), je oba dojel kopcovitějším, ale v hlubočáku zjevně rychlejším postupem 1-2 zleva. Nicméně první vyhrání z kapsy vyhnal volbou hančovačky při postupu na sběrku. Modří tentokráte jeli správně. Do kopce na trojku vyšlápli všichni svorně s lyžema v rukách. Přitom ráno při zanášení jsem si nádherně vybruslil ideálni stopou podél německé hranice a obloučkem až ke kontrole. Dámy, tedy Lenka, Eva a Dáša, se do stavitelových představ o ideální stopě (modře) netrefily snad ani jednou (vel. 0.5 MB):  Nežli by něco objely po rovině, raději volily cestu přes kopec (první kontrola), namísto nádherné bruslařské objížďky zleva se na trojku vracely stejnou cestou a ke kontrole vydupaly pěšmo stezkou, kterou pak sjížděly i dolů. Budiž, hlavně že se vrátily spokojené. |