Slovenský ráj a Polské Tatry 2007

Přesun do Polska, chata Pieci stawow Polskich

Autobusem se dostáváme do Lysé Polany. Odtud se musí jít pěšky, nebo povozem za drahé peníze. Jenže žádný kočí nás vzít nechtěl, jsou placeni za přivážení hostů k chatě u jezera Mořské oko. Museli jsme po svých. Tatry na nás hned vycenily zuby rozeklaných skal.

DSCN1822.JPG
DSCN1183.JPG
DSCN1824.JPG
DSCN1825.JPG
DSCN1827.JPG
DSCN1828.JPG
DSCN1829.JPG
DSCN1830.JPG
DSCN1831.JPG
DSCN1832.JPG
DSCN1833.JPG
DSCN1834.JPG

Chata u jezera je prostorná, úschovna zavazadel je přímo pod stropem restaurace. My si platíme jedno přenocování na zemi a jedno na posteli. Uléháme kde se dá, většina z nás na podlaze hospody, která v neděli slouží i jako kostel. Všechny nevěřící vyženou před chatu a z největšího stolu v sále udělají oltář. Po mši se zas můžete vrátit ke konzumaci.

DSCN1835.JPG
DSCN1836.JPG
DSCN1837.JPG
DSCN1838.JPG
DSCN1839.JPG
DSCN1841.JPG
DSCN1842.JPG
DSCN1844.JPG
DSCN1845.JPG

Ráno vyrážíme těsně po svítání, Cesta Orlů je údajně považována za nejtěžší ferratu v celých Tatrách. Počasí není úplně ideální, je vlhko, ale jít se dá. Šplháme do sedla Zawrat a dál na Svinicu (2300 m.n.m.). Cestou míjíme bohatou květenu.

DSCN1847.JPG
DSCN1848.JPG
DSCN1849.JPG
DSCN1850.JPG
DSCN1851.JPG
DSCN1852.JPG
DSCN1853.JPG
DSCN1855.JPG
DSCN1856.JPG
DSCN1857.JPG

Z vrcholu padáme zpět do sedla Zawrat, začíná těžší lezení. Sestupujeme na opačnou stranu hřebene s výhledem na Ciarny staw s ostrůvkem uprostřed plesa. Mílovi v traverzu podklouzly nohy, sletěl pár metrů, naštěstí se chytil ocelového lana. Já raději vlhký travers podešel bezpečnější cestou která vedla hned pod ním. Cesta se klikatí z jedné strany hřebene na druhou, za chvíli ztrácím přehled odkud jsme vyrazili a kam míříme. Orientaci ztěžují i houstnoucí mraky. Milan si vybírá další smolnou chvilku. Prvolezec nedával pozor a shodil dolů šutr, který se rozštípnul o skálu. První část těsně minula Mílovu hlavu, ale druhý kus jej trefil do kolena. Za sucha by ferrata byla asi naprosto pohodová, jenže když mrholí, jsou i naprosto pohodové sestupy o hubu. A některé převisy jsou občas náročné jak fyzicky, tak psychicky.

DSCN1858.JPG
DSCN1859.JPG
DSCN1861.JPG
DSCN1862.JPG
DSCN1863.JPG
DSCN1866.JPG
DSCN1867.JPG
DSCN1868.JPG
DSCN1869.JPG

V půlce výletu, před nějtěžšími pasážemi ferraty je sedlo, ze kterého se lze vrátit zpátky k chatě u jezera. Začíná docela hustě pršet a Mílovo koleno bolí, tři z nás se vrací. Také jsem váhal, první část mne docela vystrašila, nicméně se ještě spolu s dalšími dvěma šílenci vydávám absolvovat celou trasu. Déšť a chlad je nepříjemný, ale skála už nijak zvlášť náročná není. Celou dobu čekám, až se dostanu do nějaké krkolomné pasáže a najednou byl konec. Jenom sis musel dávat pozor abys na vlhkém povrchu neuklouznul.

DSCN1871.JPG
DSCN1872.JPG
DSCN1873.JPG
DSCN1874.JPG
DSCN1875.JPG
DSCN1876.JPG
DSCN1877.JPG
DSCN1879.JPG
DSCN1880.JPG

V závěrečné fázi výletu se dokonce vyčasilo, na poslední kilometry nám posvítilo i sluníčko.

DSCN1883.JPG
DSCN1884.JPG
DSCN1886.JPG
DSCN1888.JPG
DSCN1890.JPG
DSCN1891.JPG
DSCN1892.JPG
DSCN1893.JPG
DSCN1894.JPG