Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Rozjezdový víkend (pátek 25. až neděle 27. července)
Spojení do Soběslavi jsme vybírali tak, abychom na přestupních stanicích bezpečně stíhali navazující rychlíky s rezervací pro kola. Osobák z Litvínova (odj. v 11:47) nás na čas dovezl do Ústí n. Labem a Krušnohor do Prahy dorazil jen s nepatrným zpožděním, takže i na Hlaváku jsme měli dost času. Poslední spoj, rychlík Lužnice, cestou do Soběslavi nachytal pár minutek, což nikterak neohrozilo náš plán stihnout večeři před koncertem Krausberry ve Vesnickém klubu v Chotěmicích.
- Trasa Soběslav – Chotěmice (13 km/176 m převýšení/1:00 hod. jízdy, bez zastávek)
Guláš na uvítanou byl super a následný koncert Krausberry jakbysmet. Navíc narozdíl od posledního vystoupení, které jsem navštívil před pár lety v Teplicích, mne frontman Martin Kraus potěšil tím, že se mu vrátil hlas. Celý večer perfektně odzpíval, paráda.
O přestávce nás přišel potěšit sám pan domácí s harmonikou. Má nohu v sádře, po farmě jezdil na vozíku, ale nic si z toho nedělal.
Po koncertě se část hostů tradičně usadila u táboráku, kde se hraje většinou až do rána. Tentokráte však půlnoční průtrž mračen zahnala všechny do sucha koncertního sálu stodoly, ale jelo se dál. Holt ne vždycky se člověk vyspí.
V sobotu ráno hned po snídani jsme vyrazili směr Jindřichův Hradec. Předpověď hlásila silné odpolední srážky, chtěli jsme ujet co nejvíc za sucha. Povedlo se jen částečně. Dášu jsem vyslal napřed, a její náskok jsem ještě navýšil kufrem bezprostředně po startu, když jsem netrefil správnou odjezdovou cestu. Dohnal jsem jí až v Jindřicháči. Tam jsme si vyfotili 15. poledník (který ale v reálu prochází o kus dál směrem k řece Nežárce).
Dle itineráře jsme si k obědu měli dopřát originál topinku z hostince U Šmiků, jenže v neděli nevařili :-(. Jako by nestačilo, že je z nich teď Švejkovský restaurant, a místo třeboňského Regenta čepují Plzeň. Mimochodem, na třeboňské pivo se mi v oblasti vůbec narazit nepodařilo. Na důkladné pátrání nebyl čas, pořád jsme závodili s mraky. Ty nás nejprve zahnaly do podloubí bistra Střapatá Bohunka na náměstí.
Po náhradním obědě jsme za sluníčka a úžasně svěžího vzdoušku pokračovali k zámku Pluhův Žďár, s jedním odbočením do slepé ulice ve Studnici – nepochopili jsme značení. Slibovaný prudký liják jsme hodlali přečkat na trase prohlídky vodní tvrze Červená Lhota. Při nákupu vstupenek nás osvěžily první kapky, trakaře způsobně začaly padat až poté, co jsme se schovali pod střechu zámku.
Po zámecké exkurzi déšť ustal, pár kiláků do cíle stačilo jen objíždět kaluže a zvládnout pár průjezdů vlhkou travou.
- Trasa Chotěmice – Jindřicháč a zpět (54 km/466 m převýšení/3:03 hod. jízdy, 3:42 hod. zastávek)
Po osprchování a zasloužené večeři jsme vyčkali příjezdu naší dcerky Verči. Následoval koncert uskupení “Honza Hrubý a přátelé”, což byla kapela Hromosvod v čele s Ondrou Fenclem. Hráli svoje věci, ale i staré pecky nejen od Mišíka, kterým housle Honzy Hrubého přidaly další rozměr. Ondra hned po vystoupení plynule přešel s kytarou k táboráku, přidal se k němu i bývalý člen Hromosvodu Martin Přeček s violoncellem. Holt ne vždycky se člověk vyspí.
Po nedělní snídani započal cyklonávrat směrem k domovu, celkem pět etap a čtyři přenocování. První naší zastávkou byla Soběslav, kde děvčata vylezla na věž kostela a já hlídal kola. Vyfotil jsem zavřený hrad Soběslav (slouží mj. jako městská knihovna), a popojeli jsme k přírodní rezervaci Borkovická blata. Těšili jsme se na oběd, naplánovaný v hospodě Na Kovárně v Mažicích. Ta však otevírala až za dvě hodiny. Naštěstí ve stejném baráku provozují non-stop samoobslužnou prodejnu potravin, do které se nám po stáhnutí aplikace a zdolání pár dalších “mobilních” překážek podařilo vniknout, nakoupit i zaplatit.
Ve vsi Záolší, plné ukázek jihočeského baroka, zastavujeme v hostinci Za Olší. Ten naopak otevřel o něco dřív, než avizoval na internetu. Jelikož oběd už jsme měli za sebou, nevadilo nám, že nevaří. I kapalné občerstvení má v cyklosportu své opodstatnění.
Před posledním stoupáním dnešního výletu si dopřáváme krátký oddych odbočkou k půvabnému kostelíku sv. Martina v Žimuticích.
Po zdolání kopce do obce Horní Kněžeklady už zbýval pouze sjezd do kempu Rusalka v Hněvkovicích. Ubytovali nás v chatce “Maková panenka”, nabídli večeři, sprchu a bazén (ten jediný jsme nevyužili).
Trasa Chotěmice – kemp Rusalka (44.3 km/471 m převýšení/3:15 hod. jízdy, 3:15 hod. zastávek)