Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Pondělí 28. července – Temelín – Protivín – Putim – kemp Na Soutoku
Snídáme opakovaně míchaná vajíčka, po úklidu chatky (zahrnuje i vytření podlahy) nám správce kempu vrací tisícovku zálohy a můžeme vyrazit. Po přejetí hráze přehrady Hněvkovice, která slouží jako zdroj technologické vody elektrárny Temelín, nás čeká prudké stoupání od Vltavy (375 m nad mořem) na křižovatku v sedle 500 m. n. m. Nejkratší cesta po silnici je pro auta neprůjezdná, my ale stejně volíme objížďku po klidné cyklostezce přes Litoradice.
Klesáme po silnici vedoucí k jaderné elektrárně Temelín. Lemují ji tři kapličky, původně umístěné v obcích, které měly smůlu, že se dostaly do ochranného pásma jaderné elektrárny Temelín (JETE). Barokní síňová kaple sv. Jana Nepomuckého je jediným pozůstatkem obce Podhájí (zanikla v roce 2001). Jako vzpomínka na vesnici Březí u Týna nad Vltavou (vysídlena a zbourána r. 1991) byly do okolí křižovatky před areálem JETE přemístěny návesní novogotická kaple Panny Marie Lurdské, která spolu se čtyřmi chladícími věžemi na pozadí vypadá fakt úžasně, a výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého.
Zastavujeme v Infocentru JE Temelín. Původní záměr zdržet se jen chvilku se protáhnul na dvě hodiny. Kromě prohlídky expozic jsme absolvovali promítání o JETE, včetně virtuální reality ukazující všechny důležité provozní celky elektrárny.
Dostáváme se do mírného časového skluzu. Dáša má dnes na programu návštěvu poutního areálu Lomec, takže jí čeká mnohem delší výlet než mne s Verčou. My míříme nejkratší cestou do Protivína na oběd. První pokus najíst se v restauraci U Rychtářů skončil kvůli neochotné obsluze a z velké části vyžranému jídeláku jen rychlokonzumací Kofoly a jedenáctky Platana. Ale jen o pár metrů dál poobvědváme vepřová žebírka s hranolkami v bufetu Srdíčko.
Následuje návštěva krokodýlí ZOO, kde si prohlížíme všemožné druhy plazů, včetně vzácných albínů. Až na pár výjimek jsem je nedokázal na fotkách zpětně identifikovat. Začíná pršet.
Po prohlídce ZOO vyjíždíme za drobného mrholení. Zastavujeme se na protivínském nádraží, kde jsme kdysi popíjeli Platany při vlakových cestách na Vodňanského kapra. Nádražka už bohužel nefunguje.
Půl kiláku za Protivínem míjíme neznačenou odbočku cyklostezky a musíme se vracet. Projíždíme okolo tvrze Klokočín, kde pan Vláčil natáčel Markétu Lazarovou.
Přestává pršet, tak na mostě přes Blanici sundávám pláštěnku. Chyba. Přivolal jsem tím mohutnou průtrž mračen, která se nás držela až do Putimi. Těsně před městečkem se mi podařilo najet do hlubokého rygolu plného vody a vysekat se. Nehoda sice proběhla v malé rychlosti, ale dopadl jsem na něco hodně tvrdého a bolestivě si pochroumal hrudník. V jízdě na kole mi to nebránilo, takže žebro jsem si ponechal i po návštěvě putimské kostnice, ve které jsou uloženy ostatky vojáků padlých roku 1742 ve válce o rakouské dědictví.
Do cíle v kempu Na Soutoku už zbýval jen kousek. Tamní umývárky postrádaly sprchy, vysprchovaní jsme však byli dostatečně.
- Trasa kemp Rusalka – kemp Na Soutoku (40.4 km/528 m převýšení/3:29 hod. jízdy, 3:42 hod. zastávek)
Převlékli jsme se do suchého a hurá na večeři. Ještě jsme si museli pár hodin počkat, než dorazí Dáša, která přejela bludný kořen a dorazila se značným zpožděním. Když déšť ustal, podařilo se mi vyfotit soutok Otavy s Blanicí.
