Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Pátek 12. září – doprava na Azory
Po důkladné rozvaze jsem vyhledal spojení, které mi s dostatečnou rezervou umožnilo stihnout odlet Smartwings QS1172 ve 12:00 na Azory. Včasný příjezd vlaku do Teplic mi dovolil posnídat bagetu, navazující bus do Prahy sice chytil pár minut zpoždění, ale metro a trolejbus vše zas dohnaly. Malinko jsem měl problém s dohledávkou zájezdové skupiny, naštěstí se schovali jen decentně.
Bezpečnostní kontrola mne namátkově vybrala na drogové stěry. Na rukách nic nenašli, jinde nepátrali, tak jsem prošel. Na ranvej jsme začali rolovat se čtvrthodinovým zpožděním, těsně před startem jsme ještě museli dát přednost stroji, který přilétal zprava. Moc místa mezi námi nebylo, vše však zjevně bylo pod kontrolou.
Protivětru navzdory jsme prolétli nad zamračenými Čechami. Nad Německem a Francií se oblaka částečně rozpustila, takže jsem si mohl z výšky okouknout Mohan a později i Seinu. Za ní jsme se stočili směrem na Biskajský záliv a pokračovali dál až k azorskému pobřeží. Po necelých pěti hodinách letu náš Boeing 737 MAX 8 (twin-jet) přistál s mírným předstihem na letišti Jana Pavla II. v Ponta Delgada.
- Trasa letu Praha – Ponta Delgada (3489 km/cca 4:57 hod. v letadle)
Před letištěm nás vyzvedl taxík a odvezl na zastávku, ze které jsme pěšky došli do hotelu Canadiano.
Trasa taxi z letiště (4.8 km/cca 10 min. jízdy)
Trasa do hotelu (330 m/cca 5 min. chůze)
Jelikož jsem byl lichý a nespárovatelný cestující, vyfasoval jsem single room s balkonem.
Po ubytování a osprchování jsem vyrazili obhlédnout hlavní město Azorských ostrovů. Většina církevních památek už byla zavřená, naopak hospody otevíraly až kolem 18:30. Po úzkém chodníku podél rušné ulice plné aut jsme obešli klášter sv. Ondřeje, který dnes slouží jako muzeum Carlos Machado. Směřovali jsme k místní tržnici, ale zrovna tam probíhala rekonstrukce. Už jsme začali zklamaně odcházet, naštěstí si někdo všiml, že trhovce pouze přesunuli do prostor podzemního parkoviště. Tak jsem ochutnal své první azorské banány, které jsou menší a sladší než ty, co koupíte u nás.
Pokračovali jsme po pěší zóně až k městské bráně na pobřeží a kostelu sv. Šebestiána s vyhlídkovou zvonicí (byl už zavřený).
Po rozchodu jsme spolu s pár kolegy prošel náměstí sv. Františka, které zdobí mohutný strom železnec (Metrosideros z čeledi myrtovité) a kostel Panny Marie Naděje s bohatě zdobeným interiérem a skleněným průhledem do kaple sv. Pána Krista Zázraků.
Rychle se setmělo, na doporučení průvodkyně Moniky jsme povečeřeli v restaurante Nacional. Pochutnal jsem si na mečounovi a lahodném lokálním víně. Následoval návrat do hotelu, do uvítacího večírku se nikdo nehrnul, tak jsem šel spát.
Trasa procházky po Ponta Delgada (3.2 km/cca 45 min. chůze + 2:45 hod. zastávek a posezení)