Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Neděle 14. září – Pico da Cruz a kaldera Sete Cidades
Mikrobus nás ráno přepravil do severozápadní části ostrova São Miguel.
- Přejezd k Sete Cidades (16.5 km/cca 26 min. jízdy)
Vyrážíme po silničce podél akvaduktu, který kdysi převáděl vodu z horských zdrojů do Ponta Delgady. Jeho součástí je i několikapatrový objekt Muro das Nove Janelas (Zeď devíti oken), který údajně měl původně sloužit jako sklad pro nakládku a vykládku zboží z námořního obchodu a později prý jako lihovar. Mám sice dost bujnou fantasii, ale tyto funkcionality jsem si u tohoto objektu nějak neuměl představit. Jako mnohem pravděpodobnější vysvětlení mi přišla možná chyba v překladu, akvadukt mohl vodou zásobovat výše uvedenou infrastrukturu dole na pobřeží.
Pokračovali jsme dál po široké silničce směrem na Pico da Cruz (845 m), v obou směrech po ní jezdilo docela dost aut a také čtyřkolek. Po krátké zastávce na vrcholu jsme nepokračovali dál po značce, která obkličuje kalderu sopky Sete Cidades (Sedmiměstí) z východu a severu, nýbrž jsme se vrátili asi 700 m zpět po silnici. Když jsme z ní konečně odbočili na pěšinu k ikonické vyhlídce Boca do Inferno (Pekelná díra), těšil jsem se, že konečně bude klid. Omyl, vyhlídku mezitím obsadily davy lidí, které sem došly z nedalekého parkoviště.
Kvůli pořízení fotek trojice jezer Lagoa Rasa, Lagoa de Santiago a Lagoa Azul v opravdu Pekelné díře jsem tudíž musel nasadit ostré lokty. Opravdové peklo :-).
Odpojil jsem se od skupiny a v poklusu jsem navštívil ještě vyhlídku na Lagoa Rasa a Lagoa de Santiago. Cestou zpět jsem si vyfotil několik zajímavých úkazů eroze půdy.
Své kolegy jsem dohnal na parkovišti u Lagoa do Canário, kde začíná stezka okolo dalších sopečných jezírek.
- Pico da Cruz a Boca do Inferno (cca 5.9 km/ 1:21 hod. chůze/běh + 21 min. zastávek)
Společně jsme vystoupali na vrchol Pico das Éguas s výhledy na kalderu Pau Pique, Lagoa das Eguas norte a Eguas sul a další Lagoa Rasa. K posledně jmenovanému jezírku jsme nakonec sestoupili osobně. U jeho jihozápadního břehu se nachází místo pro stanování. Zařízení, které se tam nachází, zřejmě kdysi sloužilo k čerpání vody do jednoho z akvaduktů.
- Procházka Pico das Éguas (cca 2.7 km/ 43 min. chůze + 25 min. zastávek)
Došli jsme na rozcestí severovýchodně od Lagoa Rasa. Průvodkyně nás upozornila na pěknou vyhlídku do Pico do Paul, asi 500 metrů tam a zpět. Museli bychom ale popoběhnut, k čemuž jsem byl svolný jen já. Vystartoval jsem svižně do mírného kopce a trošku se podivoval, že se okolní terén vůbec neshoduje s mapou. Po 7 minutách běhu jsem se ocitl v místě, kudy jsme před hodinou procházeli. Přestože jsem absolutně nechápal, jak jsem se tam dostal, okamžitě jsem se otočil a spěchal zpátky. Monika si totiž spletla, nechala mne odbočit o křižovatku dřív, a já si to nezkontroloval. S pomocí mobilu jsem se chytil mezi Lagoa das Empadadas 1 a Lagoa das Empadadas 2 a podařilo se mi stihnout odjezd i vyfocení akvaduktu do Carvão. Ten byl postaven v 17. až 18. století a rovněž zajišťoval přepravu vody do Ponta Delgada.
- Výklus do nikam (cca 2.6 km/ 24 min. chůze/běh + 4 min. plašení)
Mikrobus nás všechny dovezl k ruinám zkrachovalého pětihvězdičkového hotelu Monte Palace, postaveného na vyhlídce Vista do Rei. Ještě nedávno se do jeho areálu muselo lézt přes plot, nyní už si davy zvědavců prorazili pohodlnou vstupní bránu.
- Přejezd k hotelu Monte Palace (5.7 km/cca 11 min. jízdy)
Historii a pohnutý osud hotelu podrobně popisuje web moraviantravelers.cz. Dnes opuštěný pětipatrový komplex měl 83 standardních pokojů, čtyři luxusní a jeden prezidentský apartmán, ale nebyl zde přístup na pláž, žádné sportovní vyžití nebo aspoň wellness. Každý z pokojů sice nabízí nádherný výhled, bohužel přes 200 dnů jej zakrývají mraky a déšť. My měli štěstí, nádherné počasí nám naservírovalo minimálně pětihvězdičkové obrázky sluncem zalitých Lagoa Azul (s modrým odstínem vody) a Lagoa Verde (zelený odstín). Zatímco barva Modré laguny vzniká odrazem oblohy v hluboké a čisté vodě, odstín Zelené laguny způsobuje zelená vegetace, která ji obklopuje, a částečně i minerály v její vodě rozpuštěné. Rozdíl je postřehnutelný a vyfotitelný pouze z dálky, a právě kvůli tomu sem míří davy turistů.
Po prohlídce Monte Palace jsme si dopřáli krátké občerstvení ve stánku na parkovišti, následně jsme sjeli na oběd v Restaurante Lagoa Azul, jednom asi ze tří stravovacích podniků v Sete Cidades. Měli narváno, nám naštěstí Monča zařídila rezervaci. V ceně “All you can eat” (17 €) bylo jídlo dle libosti, jeden nápoj, zákusek a káva. Mne nejvíce oslovilo Bacalhau com natas (brambory zapečené se sušenou treskou, sýrem a bešamelovou omáčkou), dopřál jsem si také jiné chutné pokrmy. Můj záměr vyměnit kafe za druhé pivo u číšnice neprošel.
Po jídle nás taxibus převezl na pobřeží k termální mořské zátoce Termas da Ferraria.
- Přejezd k Termas da Ferraria (17.8 km/cca 39 min. jízdy)
Řidič nás vysadil na horním parkovišti, ze kterého jsme museli sejít asi kilák k moři.
- Procházka Ponta Ferraria (cca 1 km/ 18 min. chůze + 10 min. zastávek)
Koupaliště připomínalo hustě zaplněný lidojem, na jediný přístup po žebříku se stály fronty z obou stran. V částečně chráněné zátoce se dá koupat pouze za příznivých podmínek. V neděli 14. 9. 2025 měl příliv v Ponta Delgada vrcholit kolem 19:51 (úroveň hladiny 1.18 m), minimum odlivu nastalo ve 13:33 (hladina 0.54 m). My se trefili zhruba doprostřed intervalu mezi nejhorším stavem a optimem. I tak jsem se občas musel přidržet záchytného lana, aby mne vlny neodnesly do pryč. Voda byla překvapivě teplá. Vyzkoušel jsem i dva zbylé vybetonované bazénky, ještě teplejší.
Po koupeli jsme se prošli podél pobřeží a vyfotili si nádherné skalní oblouky.
Návrat po klikaté silničce k mikrobusu proběhl bez problémů, ale jen pár hodin nato tuto přístupovou komunikaci zasypal mohutný sesuv. Nikomu se nic nestalo, jen auta zaparkovaná na spodním parkovišti nemohla až do druhého dne odjet.
- Skalní oblouky a návrat k mikrobusu (cca 1.2 km/ 20 min. chůze + 11 min. zastávek)
Po krátkém čekání u piva jsme odjeli dom a pěšky se vrátili na hotel.
- Návrat do Ponta Delgada (25.6 km/cca 40 min. jízdy)
- Pěšky na hotel (cca 0.3 km/ 4 min. chůze)
Večer jsem ještě stihnul výlet do přístavu. Koupil jsem si tam hot dog, vyfotil jednu loď a obloukem se vyhnul dvěma feťákům. Na závěr dne jsme proseděli na hotelové terase.
