Tojnaří webové doupě

Tojnárkovo stinné stránky

Pondělí 15. září – Pico da Vara a Caldeira Velha

Po snídani jsem vyrazil do botanické zahrady Jardim José do Canto, která leží přes ulici od nástupního místa našeho mikrobusu. Jedná se spíše o arboretum, které je však zapsáno na seznamu UNESCO. Za cenu 5 € jsem se schoval ve stínu mohutných stromů, kterým vévodí dva obří fíky, myrtové stromy s papírovou kůrou a mohutné araukárie, např. damaroně.

Myrta Melaleuca styphelioides
Myrta Melaleuca styphelioides
Kmen fíkovníku
Kmen fíkovníku
Damaroň Agathis robusta
Damaroň Agathis robusta
Kořeny fíkovníku
Kořeny fíkovníku

Jako chlapec zvídavý, navyklý strkat nos úplně všude, jsem za jedním barákem objevil zajímavý dřevěný rám s policemi, na kterých byly vyskládány molitanové houby. Nejspíše slouží jako zařízení na klíčení semen. Také jsem potkal kvočnu s kuřátky. Přestože po areálu pobíhá spousta koček, zobaly si naprosto beze strachu.

Houby na klíčení semen
Houby na klíčení semen
Slepička s kuřátky
Slepička s kuřátky

V parku jsem strávil necelou hodinu, pak už jsem musel spěchat na mikrobus, který nás převezl na severovýchod ostrova, pod nejvyšší horu ostrova Pico da Vara (1103 m).

Výšlap začal a dlouho pokračoval po široké cestě, čtyřkolky tady naštěstí neřádily. V protisměru jsme potkali partu českých turistů. Jeden z nich nám prozradil, že kousek za nimi šlape Ludmila, která má dnes svátek, ať jí všichni popřejeme. Rádo se stalo.

Až do nadmořské výšky 1000 m se stoupá vysokým lesem, pak se krajina otevírá a závěrečný půlkilák vede po dřevem zpevněné stezce uprostřed horských keřů a bylin. Na vrcholu, který za pěkného počasí nabízí kruhový výhled na celý ostrov, jsme se zdrželi jen krátce. Kromě toho, že byl kompletně obklopen mračny, se tam ještě rojily divoké včely.

Cesta na Pico da Vara
Cesta na Pico da Vara
Stezka džunglí
Stezka džunglí
Vrchol v oblacích
Vrchol v oblacích
Vrchol Pico da Vara
Vrchol Pico da Vara

Špička kopce i během sestupu zůstala cudně zahalena závojem mraků, nesměle se nám ukázal aspoň oceán.

Na sestupu
Na sestupu
Pohled směr oceán
Pohled směr oceán

Cestou jsme potkali spoustu exotických rostlin. Z nepůvodních mne zaujaly např. leycestérie krásná (pochází z Asie), rdesno hlavaté (z Himalájí) nebo jihoafrická montbrécie (křešina). Vyfotil a doma jsem si určil také třezalku Hypericum foliosum Aiton, azorský endemit, který se vyskytuje na všech ostrovech.

Leycestérie krásná
Leycestérie krásná
Rdesno hlavaté
Rdesno hlavaté
Montbrécie (křešina)
Montbrécie (křešina)
Třezalka Hypericum foliosum
Třezalka Hypericum foliosum

V mikrobuse převládla touha dát si někde kafe či pivo. Řidič nám zastavil v obci, která se jmenovala stejně jako tamní bar, Santana. Na jeho terase jsme strávili příjemných 45 minut.

Dalším naším cílem byla nádherná vyhlídka Miradouro do Lagoa do Fogo.

Jezero Fogo (Ohňové jezero) svými vodami zaplňuje dnes již vyhaslý a zelení obrostlý kráter vulkánu Água de Pau. Leží v nadmořské výšce 580 metrů (nejvýše položená laguna na Azorech), a zároveň je považováno za vůbec nejkrásnější jezero v celém Portugalsku. Na mé fotce vypadá jakoby slepené ze dvou různých vodních ploch, zelené a modré.

Mikrobus nás vyvezl ještě o pár set výškových metrů výš, na vyhlídku Miradouro da Barrosa.

Tam už pohled na jezero nebyl tak pěkný, samotný vrchol Barrosa (949 m) byl nepřístupný kvůli oplocení vysílače. Tímto se můj zájem o krásy Lagoa do Fogo víceméně naplnil. Původně jsem na zítřek plánoval výklus z Ribeira Grande až dolů na dno kaldery Fogo a zpět, ale po zjištění, že koupání je tam přísně zakázáno, rozhodl jsem se pro jinou trasu.

Lagoa do Fogo
Lagoa do Fogo
Fogo z Miradouro da Barrosa
Fogo z Miradouro da Barrosa

Po chvilce focení jsme sjeli serpentinami dolů k termálu Caldeira Velha, který je součástí stejnojmenné biosférické rezervace. Koupat se tu lze celoročně, doba návštěvy je časově omezena na maximálně 1.5 hodiny. Otevřeno mají denně od 9:00 do 19:30 (poslední vstup v 18:00). Cena včetně koupání činí 10 €, procházka po stezce vyjde na 3 €. Doporučuje se provést on-line rezervaci na webu národních parků. Vstupenku dostanete vždy na přesnou hodinu, případný pozdní příchod vám bez milosti zkrátí pobyt (kontrolují se různobarevné náramky na ruce).

Zdejší přírodní termál láká turisty na sopečné fumaroly a koupel ve čtyřech z pěti kaskádovitých jezírek uprostřed vavřínového pralesa Laurissilva. V horním a největším jezírku pod vodopádem je voda chladnější (25 až 28 °C), níže položené bazénky nabízí termální vodu s vysokým obsahem železa a teplotou mezi 32 až 35 °C. Jedno z jezírek je plné vroucí vody a koupat se v něm nesmí. Slouží k napájení všech tří spodních nádrží, množství termální vody do nich dodané je možno regulovat a na konci každého dne je obsluha bazény vypouští a čistí.

Krásy vodopádu
Krásy vodopádu
Studené jezírko
Studené jezírko
Vroucí jezírko
Vroucí jezírko
Prostřední bazének
Prostřední bazének
Poslední dvoubazének nahoře
Poslední dvoubazének nahoře
Poslední dvoubazének dole
Poslední dvoubazének dole

Odcházel jsem jako poslední a na vlastní oči viděl maníka, jak montpákou otevírá stavidlo výpusti. Veškerá voda z areálu odtéká přírodním korytem potoka dolů do údolí.

Vypouštění bazénu
Vypouštění bazénu
Odtok z bazénů
Odtok z bazénů

Do Ponta Delgada jsme dojeli již za soumraku. Na návštěvu hospody už bylo pozdě, tak jsem jen dojedl pár zbytků a šel spát.