Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Čtvrtek 18. září – Horta
Ráno se pěšky přesouváme na ananasovou plantáž přímo ve městě. Za vstupné 2 € nás tam provedli skleníky, vysvětlili základy pěstování této zemědělské plodiny a nabídli ochutnávku ananasového likéru a kousek sucharu s ananasovou marmeládou.
Ananasy zde rostou ve sklenících, natřených bílým vápnem, které chrání listy ananasu před přímým slunečním zářením. Podzimní deště část nátěru odplaví, což ale nevadí, neboť přes zimu není sluneční svit tak intenzívní. Na jaře se nátěr znovu zopakuje.
Produkční cyklus azorského ananasu začíná extrakcí a odlistěním oddenku (tzv. toca) z rostliny, která už vydala plod (vždy se nechává pouze jeden plod na jedné rostlině). Po zasazení vyraší na oddenku malé rostliny zvané „brolhos“. Nejkvalitnější z nich jsou přemístěny do startovacího skleníku, kde pobudou 6 až 8 měsíců, než jsou přesazeny na finální pozici. Zde bez zásahu rostou 5 až 7 měsíců, poté jsou podrobeny chemicky urychlenému dozrávání. Velcí producenti, např. v Brazílii, pro tyto účely používají ethylen, který je příliš drahý. Azorští farmáři si při jednom požáru plantáže všimli, že ananasy ve skleníku v sousedství požářiště překvapivě dobře dozrály. Vymysleli tedy zlepšovák: začali plody vykuřovat zapálenou směsi dřevěné štěpky, sušených banánových listů, bylin a větví kryptomerie v kovových sudech. Náš průvodce i webové stránky ve shodě tvrdí, že tímto způsobem produkují ethylen, což je samozřejmě nesmysl. Jedná se o extrémně hořlavý plyn. Pravděpodobně však při hoření vzniká nějaká jiná sloučenina, která proces dozrávání rovněž podporuje. Tento postup však není stoprocentně efektivní, i já jsem objevil skleník plný různě nazrálých plodů.
Když ananas dosáhne 1/3 své velikosti, jeho korunu je třeba zastřihovat, aby rostlina veškerou energii ukládala do kýženého plodu a zabránilo se jejímu přerůstání. Asi po 2 letech je ananas azorský připraven ke sklizni. Musí zůstat na rostlině až dokud slupka nedosáhne alespoň 25 % své přirozené žluté barvy. Po sklizni se cyklus opakuje.
Vypěstované ananasy slouží jako surovina pro výrobu různých produktů (likéry, džusy, džemy…), v místní prodejně jsem nakoupil několik dárkových flaštiček. Na závěr jsme ve zdejší restauraci ochutnali různé ananasové nápoje a dezerty. Já si objednal Caipirinha de ananas, variaci na tradiční brazilský koktail. Připravuje se ve sklenici macerováním kousků ananasu s cukrem a limetkou, přidáním ledu a doplněním cachaçou (nebo vodky). Výsledkem má být osvěžující sladkokyselý a silně alkoholický nápoj s chutí tropického ananasu. V mé sklenici jsem moc alkoholu necítil.
Po krátkém posezení jsme se naposledy vrátili do hotelu.
- Trasa procházky k ananasům (4.8 km/cca 1:07 hod. chůze + 2:13 hod. zastávek a posezení)
Kolem poledne nás taxík odvezl na letiště.
- Trasa taxi na letiště (6.7 km/cca 23 min. jízdy)
Poprvé v životě usedám do vrtulového letadla. Přestože dle letenky jsme do Horty měli letět se SATA Air Açores, nastupujeme do Bombardieru DHC-8-400 společnosti Universal Air, která dle informací z internetu v květnu přestala provozovat pravidelné lety. Možná došlo k přeprodeji strojů nebo jiným změnám, které nedokážu vysvětlit. Náš spoj dokonce ani nemá záznam na webu Flightaware, takže údaje o něm berte jen jako orientační. Do cíle jsme ale v pohodě doletěli, a z okna jsem si vyfotil hlavní cíl mé dovolené, horu Ponta do Pico.
- Trasa letu Ponta Delgada – Horta (3489 km/cca 4:57 hod. v letadle)
Z letiště nás dva menší taxíky dopravily do hotelu Horta Bay.
- Trasa taxi do hotelu (8.7 km/cca 12 min. jízdy)
Můj hotelový pokoj byl luxusně zařízen, akorát na podlaze jsem našel dva velké rozšlápnuté šváby. Přestože tento hmyz je prý hojně rozlezlý po celém souostroví, živý exemplář jsem tam potkal pouze jeden.
Po ubytování vyrážíme na procházku. Hned kousek od hotelu se nachází 4. největší jachetní přístav na světě. Obcházíme zátoku Porto Pim, kde se v 15. století vylodili první osadníci. Cestou fotím krásné skalnaté pobřeží a mořskou kaldeiru, jejíž hladinu zdobil podivný kruhový flek pěny.
Vystoupali jsme ke kapli de Nossa Senhora da Guia na hřebeni stejnojmenného kopce. Na úplný vrchol se vylézt nedá, přístupovou cestu přehrazuje plot. Po příkré a kluzké stezce s náznakem schodů jsme sestoupili k muzeu a akvárku Porto Pim Aquarium. Měli zavřeno, skrz skleněné dveře jsem si vyfotil kostru velryby.
V rychlosti jsme si odskočili na nákup do supermarketu Continente Modelo a spěchali stihnout večeři v Restaurante do Atlético. Měli narváno, nám naštěstí Monika zarezervovala stoly. Obsluha však absolutně nestíhala, takže posezení se nám dost protáhlo. Opět jsem zkusil další druh fish of the day, tentokráte splendid alphonsino. Jídlo měli chutné, jen ho nebylo mnoho. Ještěže nám jako předkrm dali na stůl výtečně opečené sýrové toasty.
Po večeři jsme šli rovnou na hotel.
Trasa procházky po Hortě (6.9 km/cca 1:03 hod. chůze + 2:45 hod. zastávek a posezení)