Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Středa 21. října – Druhý den v Lijiangu, návštěva Shuhe
Dopoledne nás čekal cca pětikilometrový závůdek v ulicích starého Lijiangu. Včerejší vycházka nám ukázala, že kromě orientačních záludností nás na trati čeká též prodírání davy.
Mapu 1:5000 jsme dostali těsně před startem. Hned na první kontrole jsem zazmatkoval a zvažoval průchod zahradou, místo abych blok domů rovnou oběhnul. Na dvojku jsem šel raději zbaběle po ulici, nebyl jsem si jist, zda poznám rozdíl mezi průchodnou a neprůchodnou zdí. Pak už to byl standardní lyžák, kdy stačilo hlídat odbočky. Jednu jsem neuhlídal, zahnul o kanál dříve, ale naštěstí jsem se včas vrátil. Poté už jsem běžel pomalu, ale téměř bez chyby. Podcenil jsem až poslední kontrolu. Už jsem se viděl v cíli, a skutečně jsem se tam i octl, a musel hodit zpátečku. Dosažený čas měl do sprintu daleko, ale cíl jsem našel, a dokonce dvakrát :-).
Když jsem při závodě sbíhal schody na náměstí, uslyšel jsem, jak nějaká trhovkyně křičí “Laoši”, což dle mého čínského slovníku znamená krysa. Tu bych rád zařadil do svého jídelníčku, tak jsem si prosadil, že se tam půjdeme mrknout. Na místě však už nikdo žádné hlodavce neprodával (a možná ani předtím ne), ale oslovila mne anglicky mluvícího Číňanka, a pokusila se mi nabídnout výlet do nedalekého starobylého města. Zdvořile jsem odmítl, načež jsem se jí optal, kde tady v Lijiangu najdu nějakou krysí restauraci. Zatvářila se udiveně, poté mi s hlavou bojovně vztyčenou odvětila, že lidé národa Naxi krysy rozhodně nejedí. Ani jeden jsme druhého neuspokojili, nicméně rozešli jsme se v míru.
Musel jsem se spokojit s náhradním obědem v nárožní jídelně na náměstí. Jídlo i pivo chutné, i když původ masa na špejli mi jako vždy zůstal utajen.
Z průvodce jsme se dozvěděli, že pár km za Lijiangem se nachází další historické město, Shuhe. Odpoledne jsme tam vyrazili taxíkem (15 juanů).
- Cesta taxíkem do Shuhe (6 km, 10 min. jízdy)
Teď doma jsem našel jiného průvodce: “Shuhe old town, best avoided. It’s is a more artificial version of Lijiang that you actually have to pay (¥32).” :-)
Vstupné po nás naštěstí nikdo nechtěl. Tamní domky na první pohled vypadaly úplně stejně jako v Lijiangu, ale většina z nich byly nakašírované novostavby. Výstavba dalších a dalších alegorických domů stále pokračuje. Samozřejmě zde zůstaly i nějaké původní památky, jinak by se městečko nedostalo na seznam UNESCO. Úplně jistý si ovšem nejsem, úcta k historii se v Číně moc nenosí. Všechny budovy se tvářily rádoby středověce, evidentně však byly postaveny z moderních materiálů a navzájem pospojovány betonovými mostky s ocelovým zábradlím. V jejich interiéru se skrývaly nepříliš rozměrné holobyty, opatřené vlastním přívodem vody i elektřiny.
Turistům však nepůvodnost zjevně nevadila, stejně sem přijeli hlavně za nákupy, popř. svézt se na koni. Město, ležící na úpatí pohoří Nefritového draka, je rovněž cílem mnoha mladých párů, které zde pořizují svá poslední předmanželská fota.
Ulice jako přes kopírák nám znovu připomněly, že Číňané jsou schopní plagiátoři. K mé radosti jsme ovšem potkali také pár strojů, které pamatují doby, kdy země ještě šla svou vlastní cestou.
Nějak jsme se motali uličkami, vymetali krámky, až jsme se ocitli v “kanální ulici”, plné kavárniček a restaurací. Dřevěná mola vedla po obou březích vodního příkopu i přes něj.
Koupili jsme si nějaké ovoce, prodavačka nám ho odvážila na nefalšované závěsné váze. Skoro pokaždé jí při tom spadla :-).
Vytrvale jsme odmítali otravy, nabízející svezení na koni, a pokračovali dál až k nábřeží řeky. Ta vyvěrá z několika pramenů a napájí všechny kanály a jezírka ve městě. Moc vábně nevypadala, rostla v ní spousta zeleného humáče. V zahradním občerstvení na jejím břehu se ale sedělo dobře.
Zpáteční cesta nás zavedla do další změti nově postavených památek. Zřejmě se jedná o Brkem zmiňovanou kopii města Lijiangu, kterou údajně Číňani staví někde poblíž. Zaujal mne chrlič s hadičkou, zatím mimo provoz :-).
- Procházka po Shuhe (6 km, 3:26 hod. chůze, nákup, občerstvení)
Spěchali jsme do hotelu na schůzku a večeři, zpátky jsme jeli mikrobusem za 25 juanů. Jen tak tak jsme to stihli.
- Trasa mikrobusu do hotelu (6 km, 13 min. jízdy)
Závěr dne nám zpestřila chutná večeře, takový výběr masíček jsme v Číně dosud nedostali.
