Tojnaří webové doupě

Úterý 18. srpna - přeprava po ose Litvínov-Praha-Helsinki-Ivalo-Inari

Já, Dáša, Honzík a Verča jsme se časným ranním busem přepravili na zastávku Praha Dědina. Pěšky jsme došli do nákupního centra Šestka, kde jsme nakoupili pečivo atp. Poté nás linka 119 dovezla na ruzyňské letiště. Naše odbavení proběhlo bez problémů, narozdíl od mužské rogainingové repre se nikdo z nás nepokoušel propašovat do letadla plynové bomby (4:0 pro celníky).

Odstartovali jsme v 11:35, během dvouhodinového letu nám letušky nabídly kalíšek borůvkového džusu. V Helsinkách jsem kromě přeřízení hodinek na východoevropský letní čas stihnul ještě ochutnat aklimatizační pintu Karjala beer. Nekup to za 9.1 € :-).

Návazný spoj do Ivalo odstartoval v 16:55, těsně před přistáním v 18:30 jsme si z okénka mohli prohlédnout sjezdovky a lesy v závodním prostoru WRC 2015. Úspěšné vyzvednutí zavazadel jsme oslavili slivovicí. Uvítání se ujalo stádo sobů, pobíhající po přilehlém parkovišti. V odbavovací hale se k nim přidala Pavla s maminkou a Fery. Ten nám autem popovezl naše bágly na 3 km vzdálenou křižovatku v Törmänen, odkud nám za necelé dvě hodiny odjížděl spoj do Inari. Dojedli jsme zbylé řízky a zároveň se seznámili s místními komáry. Ještě před týdnem tu panovalo chladno a déšť, takže sací potvory nepochcípaly a rozhodně jich bylo více než v roce 2009. Večeři nám přerušil troubící auťák, který se klaksonem pokoušel přimět dvojici sobů, aby uhly ze silnice:

Sobi prchají před autem

Sobi na cyklostezce

Do kempu Lomakylä Holiday Village Inari jsme dorazili po 22:00, a přestože jsem to avizoval mailem, v recepci na nás nikdo nečekal. Naštěstí se z chlápka, který kousek vedle opravoval člun, vyklubal majitel kempu. Byl ochotný nás ubytovat, jenom když jsme požádali o vydání povlečení, malinko se začal ošívat, protože to by pro něj znamenalo, že si bude muset umýt zaolejované ruce. Nakonec přijal můj návrh, aby mi jen ukázal správné hromádky, a já si povlečení nafasoval sám.

Do shower cabin pro tři osoby s jednou přistýlkou se Tojnaří kvarteto vešlo tak akorát. Měli jsme k dispozici záchod se sprchovým koutem, malou kuchyňku, televizi, a dokonce i funkční wifi. Trošku nás zarazilo, že větrat se dalo pouze dveřmi (což bylo kvůli komárům zamítnuto), nebo úzkou ventilačkou. Objekt byl zjevně určen převážně k zimnímu využití.

• Zpět na souhrn fotoreportáží