Tojnárkovo stinné stránky
Dnes nás čeká výlet delší i kopcovitější než včera, proto jsme si přivstali a na trasu se vydali už před devátou. Klasická značka odbočuje naproti Visit centru Siida, pár set metrů za mostem přes řeku Juutuanjoki, na které si v létě můžete vyzkoušet rafting (130 €/os.). Z mostu těsně před ústím do jezera Inari jsou vidět peřeje, vydáváme se po levém břehu rovnou k nim.
Na oficiální Juutua trail se napojujeme až o kilometr dál. Končí zde lidské osídlení, další dva kilometry jdeme lesem. Dostáváme se k bivaku u peřejí Njuámmilcooskâs (finsky Jäniskoski), které údajně ještě žádný vodák nedokázal projet bez převrhnutí. Rafty je normálně končí nad nimi, za sjezd si musíte doplatit extra přirážku. Šutry tam jsou pěkné, fotíme si je z lávky vybudované v roce 2013:
Pokračujeme dál po lesní cestě, která se nejprve necelé 4 kiláky vlní souběžně se řekou, poté se stáčí severozápadním směrem a míří k předvrcholu, ze kterého už je mezi stromy vidět Otsamo Fjäll.
Užíváme si pár metrů z kopce, a pak následuje 179 metrů převýšení až na vrchol kdysi posvátné hory (419 m. n. m.). Stojí tam dřevěná chatka, ve které se dá v nouzi i přespat. Dříve sloužila jako protipožární pozorovatelna, ale schody na vyhlídku už jsou natolik chatrné, že je na ně vstup zakázán.
Dvanáctikilometrovou cestu na vrchol Otsamo fjäll s převýšením 402 m jsme ušli za necelé tři hodiny (plus nějaké přestávky). Zpátky jsme se vrátili de facto stejnou cestou, jen závěr jsme tentokráte došli po tradiční značce k visitors centru (11.3 km, 115 m převýšení, 2 hod. 40 min.).
Arktické vedro ne a ne polevit, odpoledne jsme se zase vykoupali v Inarijärvi.
Večer jsem se konečně dovolal na Husky farmy Kamisak. Nejbližší exkurzi (15 €/os.) mi nabídli až na pondělí, jenže to my už bohužel budeme spěchat na letiště. Jako náhradu mi doporučili konkurenční podnik, Wild Spirit Park u Ivalo, kde kromě pejsků chovají i polární lišky, psíky mývalovité a další zvířenu. Hned jsem jim zavolal a zamluvil tři vstupenky po 8 €/os., takže jsme ještě ušetřili.