Tojnaří webové doupě

Tojnárkovo stinné stránky

nocnik

Stovky žen čerpají každoročně z bestselleru “Naše dítě” užitečné informace o tom jak pečovat o děti i celou rodinu. Nenaleznou v ní však (alespoň ne v našem zděděném vydání) žádnou radu jak řešit přechod z mateřské dovolené do zaměstnání. Není divu že mnohé z nich potom tápou a předkládají svým manželům návrhy na další a další přírůstek do rodiny, nebo že zůstanou doma a muž je bude živit. Rozhodl jsem se proto doplnit tuto knihu kapitolou se souhrnným pracovním názvem “Poslední dítě”, ve které naznačuji, jak by rodina měla k tomuto tématu přistupovat, aby to maminkám maximálně usnadnila. Toto je první ukázka.

Pohřeb

Jednoho dne se i nejmladší robě rodiny naučí používat splachovací záchod a nočníček nadobro osiří. Výjimečně se ještě sice párkrát hodí při občasné kumulaci potřeb, ale může nám posloužit ještě jinak.

Nejlepší příležitostí je krásný jarní den. Sluníčko pěkně svítí, rodiče připraví papírovou krabici (nejlépe černé barvy, ale stačí jakákoli se stuhou), lopatku, nočníček, hodí se i kytičky, dobrý je i menší věneček. Nesmíme zapomenout na kapesníčky a můžeme vyrazit na výlet. Kam? No přece na pohřeb.

Cílem výpravy by mělo být nějaké alespoň částečně skryté místo, třeba palouček uprostřed lesa, kde Vás bude rušit co nejméně lidí. Děti s pomocí tatínka tam vykopou přiměřeně velikou jámu, maminka s nejmladší ratolestí zatím vyrobí ze dřeva křížek, půlměsíc nebo najde vhodný kámen (záleží na vašem vyznání). Když je vše připraveno, uložíme nočníček do krabice a nejlépe s odklopeným víkem vystavíme vedle hrobečku. Následuje rozloučení s nočníčkem. Tatínek by měl přednést krátký projev, ve kterém by poděkoval nočníčku za to, jak našim dětem dobře sloužil. Teď už jsou sice veliké a chodí na velký záchod, ale nikdy nezapomenou na to, jak na něm sedávaly a jak mu svěřovaly tajemství svých nejintimnějších částí. Otec pak zaklopí víko, zaváže krabici stuhou a umístí jí na dno hrobu. Hodí na ni hrst hlíny a vyzve rodinu, aby se s nočníčkem naposledy rozloučila. Počítejte s tím, že nejpozději v této chvíli se alespoň nejmladší děti rozbrečí. Mějte pro ně připravená konejšivá slůvka, ale hlavně ty kapesníky.

Až každý hodí do hrobu svou hrst hlíny, květinu apod., tatínek nad ním s pomocí lopatky navrší mohylku a vztyčí křížek. Jelikož doba opuštění nočníku většinou koresponduje s blížícím se koncem mateřské dovolené, je vhodné, aby se během zahrabávání otec zmínil o tom, že ani maminka to nemá lehké. Za pár měsíců bude i ona muset začít vydělávat korunky. Počítejte s tím, že nejpozději v této chvíli se rozbrečí i maminka. Mějte pro ni připravená konejšivá slůvka, ale hlavně ty kapesníky.

Samozřejmě by bylo krajně neekologické ponechat budoucím generacím v lese zahrabaný kus umělé hmoty. Nejvhodnější je ještě týž den krabici vyhrabat a nočník uschovat pro další generace doma. Hrobeček však kvůli dětem zase uvedeme do původního stavu.

Je samozřejmé, že pohřeb nočníku z logických důvodů nemůžeme doporučit hinduistům nebo členům Společnosti přátel žehu.