Úterý 2. srpna - z úpatí sopky Askja na Kistufell hut
(Čas pochodu 12 hod. 11 min., délka etapy 39 kilometrů; 175 km celkem)
Na královskou, kilometricky nejdelší etapu celého přechodu, vyrážíme ještě časněji než jindy. Čeká na nás cca 39 km, přičemž původně jsme měli jít dokonce 44. Včera jsme si však minimálně pět kiláků "nadělali". Kousek za bivakem překračujeme malý potůček, na dlouho poslední tekoucí vodu (ikdyž zakalenou). Jestliže doteď jsme mívali příděl jeden psychicky zatěžující kopec na den, dnes si jich užijeme hned několik. Nejprve obcházíme Askju, což nám zabere 3 hodiny 12 minut k odbočce jeepové cesty na Nýidalur (odhadem 13 km) plus další 3 km (53 minut) ke křižovatce, ze které se dá dojít k chatě Dreki na opačné straně sopky Askja. Cedule zde ukazuje 48 kilometrů k jezeru Gaesavötn, tedy k nejbližšímu dostupnému zdroji pitné vody po cestě.
Úterý 2. srpna - fotky z plání západně od Askji
|
|
|
|
|
|
Na západním obzoru se tyčí pravidelný kužel sopky Trölladyngja, který přebírá štafetu od Askji. Potkáváme rangerské auto, ve kterém sedí v něm dvě krásné blondýny. Bohužel zjišťujeme, že ani my, ani ony pomoc nepotřebujeme. Škoda :-(. Cesta vede po mírně zvlněné náhorní planině. Míjíme zajímavě zarudlé vyvřeliny a začíná se vyjasňovat. Právě včas, abychom se při zpětném pohledu konečně mohli pokochat sopkou Askja v celé své kráse. Ve směru dopředu vidíme zasněženou horu Kistufell (stejnojmennou chatu ale postavili u vedlejšího, bezejmenného kopce) a za ním nesměle vykukuje Vatnajökull, což je největší evropský ledovec (cca 8300 km2). Vypadá překvapivě ploše, má sopečně černou barvu a jen minimální morénu. V dálce občas zahlédneme do mraků zahalené skalnaté štíty jeho nejvyšších hor. Přes zajímavá lávová pole klesáme až k prameništi řeky Jökulsá á Fjöllum. Tento úsek měřil cca 17 km a trval nám 5 hodin 11 min.
Úterý 2. srpna - fotky z náhorní planiny
|
|
|
|
|
Jökulsá á Fjöllum, kterou jsme před několika dni viděli mohutně vodopádit (Dettifoss a Selfoss), je i ve svém prameništi úžasná. Připomíná deltu, tvořenou velkým počtem ramen, vytékajích přímo z ledovce, tzn. teplota jejich vody se blíží nule. Některá koryta jsou dost hluboká a proud je v nich prudký. Překonávat je musí jen ti, kteří cestují na Dreki hut. My naštěstí jdeme na Kistufell, a tam se dostanete relativně suchou nohou, buď po břehu, nebo po lávovém poli nad ním (dle stavu vody).
Úterý 2. srpna - fotky prameniště Jökulsá á Fjöllum
|
|
|
|
|
Od řeky stezka stoupá prudce vzhůru až do nadmořské výšky 1000 metrů, kde leží vrchol hory Urđarhals s jedním z nejhlubších sopečných kráterů na Islandu. Kopec v závěru dne dokonale prověřil naší fyzičku, ale odsud už snad půjdeme jen kousek a z kopce. Omyl :-(. Po sestupu jsme ještě nějaký čas museli pochodovat lávovou planinou, než se chata konečně objevila. Samozřejmě až na kopci v dáli, schovaném za několika sopečnými pahrbky. Pocítil jsem velkou potřebu jít napřed. Řidič auta jedoucího v protisměru mne potěšil informací, že chata je prázdná. Vidinu, že nebudeme muset stavět stan, narušil ze zadu se blížící terénní autobus plný turistů. Musím dorazit dřív než oni a zabrat 4 postele. Pokud mají chatu zarezervovanou, tak máme stejně smůlu, ale aspoň to zkusím. Podařilo se. Náklaďák, ze kterého se vyklubal žlutý Tatrabus české cestovní kanceláře Adventura, musel kličkovat po cestě, zatímco já šel přes lávové pole rovně azimutem. První bitva vyhrána. Otevřel jsem chatu, po postelích rozházel batoh a spacák, vyndal toaleťák a běžel vyhrát i druhý souboj s časem, neboť ke kadibudce už míří početný zástup ženských. Gentleman ve mně musel ustoupit aktuálním problémům. Před nejrychlejší účastnicí zájezdu mám náskok několik metrů. Zdravím ji "Ahoj!", a ona se překvapeně diví, že umím česky. Ještě stihnu odvětit "My Islanďani jsme vzdělaný národ :-)", výkřiky "Zastav ho, ať nám to nezasedne!" už poslouchám bezpečně zalígrovaný na WC. Po úlevě konverzuji s frontou čekatelek. Připravuji jim další překvapení, když jim sděluji, odkud a kam jdeme. V Ásbyrgi prý také byli, akorát narozdíl od nás je sem dovezla Tatra. Informují mne, že někde kilák před chatou odpočívá nějaké děvče a má zjevně dost. Popis odpovídá mé manželce, tak jí běžím naproti. Bez batohu, dvojnásobně odlehčený, skoro letím. I Dášin batoh mi oproti mému připadá lehký jak pírko.
Od brodu na Kistufell hut je to 10 kilometrů, ušli jsme je za 2 hod. 48 min. Nocleh zde vyjde levněji, na 2000 ISK/os., asi proto, že zde není voda. A prý se tu smí přespávat pouze v nouzi (blíže nedefinováno). Tatrováci zde nakonec nocovat nehodlají, dokonce nás štědře obdarovávají, odváží naše odpadky a zvou na večeři v Landmannalaugaru, kde bychom se měli za pár dní spolu znovu setkat. Pokud vše dobře půjde. Po vydatné večeři (vepřové z konzervy, pivo...) znaveni, ale spokojeni uléháme, poprvé v nadmořské výšce nad 1000 metrů (necelých 1100 m.n.m.).
Úterý 2. srpna - fotky z treku Urđarhals - Kistufell
|
|
|
|
|