Čtvrtek 11. srpna - z kempu Básar do Skógaru
(Čas pochodu 8 hod. 35 min./4 hod., délka etapy 23 km/12 kilometrů; 447 km celkem)
Do poslední etapy našeho treku vyrážíme brzo ráno. Budeme totiž muset zdolat extrémní převýšení, cca 900 výškových metrů do kopce a následně 1000 metrů sestup.
No, hlavně teda chceme v cíli stihnout otevřenou hospodu :-).
Kousek za kempem přecházíme lávku přes potok, vytékající ze soutěsky Strákagil. Nachází se zde tábořiště se záchody a odbočuje značka. Nenašli jsme žádnou šipku, tak
chvilku váháme, než se vydáme kolmo doprava do křoví. Ale jdeme správně, na jih a do kopce. Pěšinka je čím dál užší, a stoupá po hřebínku nad kolmými srázy soutěsky
Strákagil. Dáša se místy nemůže podívat doleva ani doprava :-).
Čtvrtek 11. srpna - fotky z treku Básar - Skógar
|
|
|
|
|
Za chvíli dokonce potkáváme jištění lany a řetězy. Za sucha je moc nepotřebujeme, ale kdyby klouzalo... Postupně vystoupáme až k úpatí hory Morinsheiði, jejíž svahy pokrývá poslední souvislý travnatý koberec. Dál už potkáme maximálně mech, šutry a sníh. Uprostřed vrcholového plata (po 5 km a 2 hod. 16 min. chůze) chvilku odpočíváme.
Čtvrtek 11. srpna - fotky z treku Básar - Skógar
|
|
|
|
|
Z kamenité pláně Morinsheiði se stoupá po hřebínku Heljarkambur na horu Brattafönn. Můžete si vybrat, zda spadnete po pravé straně do údolí Hvannárgil, nebo doleva do mnohem impozantnější soutěsky Hrunagil, do které vtéká vodopád a její svahy ještě pořád dýmají :-). Cesta tu je opět jištěna řetězy, které usnadňují šplhání na vrchol. Navíc tu na bezpečnost provozu dohlíží zkamenělá lama :-).
Čtvrtek 11. srpna - fotky z treku Básar - Skógar
|
|
|
|
|
Dostáváme se do sedla Fimmvörðuháls, kde v roce 2010 začalo galapředstavení vulkánu Eyjafjallajökull. Nedávno ztuhlá láva zde stále ještě dýmá a zem je při doteku
teplá. Cesta je dobře značená žlutými dřevěnými kůly, které se však občas schovávají do sopečná mlhy. Motáme se čerstvým lávovištěm, obdivujeme vedlejší krátery a nově
vzniklé vrcholy kopců.
Sedlem Fimmvörðuháls prochází hranice mezi ledovci Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull. Dříve bývaly propojeny, sopečné erupce ale se sněhem docela zamávaly. Vzniklo zde
nové jezerírko (bylo zasněžené) a zbylá sněhová pole jsou pokryta sopečným popelem, který ovšem není rovnoměrně rozprostřen po ploše, nýbrž je zakoncentrován ve stovkách
jakýchsi krtinců.
Po hodině a 55 minutách máme za sebou dalších pět kilometrů a u oficiálního rozcestníku v sedle Fimmvörðuháls půl hodiny odpočíváme. Překvapivě kousek za sedlem končí excelentní tyčové
značení, a jelikož mezitím přišly mraky, závěrečný kilometr k chatě Baldvinsskáli musíme zvládnout po čuchu. Chata samotná stojí za zastavení pouze v případě nejvyšší nouze.
Okna má rozbitá, uvnitř leží haldy odpadků a není zde ani pořádný záchod. Jediné použitelné zařízení, stůl s lavičkami, je obsazený, takže se nezdržujeme a rovnou začínáme
sestupovat k moři.
Čtvrtek 11. srpna - fotky z treku Básar - Skógar
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Střiháme si oblouk silnice přes pláň a poté už se raději držíme vyjetých kolejí. Po 4 kilometrech (1 hod. 46 minut chůze) přecházíme most přes řeku Skóga. Značka zde bez jakéhokoli varování odbočuje po proudu řeky doprava (k jihozápadu), my bohužel následujeme párek turistů, kteří pokračují oklikou po silnici. Přicházíme tak o prohlídku horní kaskády vodopádů na řece Skóga. Hlavní a největší vodopád Skógafoss naštěstí minout nelze, ikdyž se k němu musíme prokrosit přes údolí s pastvinami. Závěrečných 8 kilometrů do kempu zvládáme i s focením za 2 hodiny 18 minut.
Čtvrtek 11. srpna - fotky z treku Básar - Skógar
|
|
|
|
|
A máme to za sebou. Dokázali jsme vlastními silami přejít ostrov Island od severu na jih, 435 kilometrů za 15 dní. Počasí nám až
na výjimky přálo, po celou cestu bylo téměř neislandské. Ale i tak si myslím pochvalu zasloužíme, zejména holky :-).
Pro úplnost ještě shrnutí dnešního výkonu - 23 kilometrů s 900 metry převýšení a 1000 m klesání jsme zvládli za 8 hodin 35 minut. A ještě
nám to nestačilo, po výborné večeři v místním motelu Fossbúd jsme vyrazili vykoupat se v moři :-). Z vyhlídky nad Skógarem se nám zdálo tak blízko,
ale cesta k němu byla nekonečná. Přeměřením v OCAD mi jen cesta tam vychází na 6 kiláků, takže k našemu výkonu připočítávám dalších 12 kilometrů :-).
Nikdy bych nečekal, že se na Islandu dá pěstovat obilí, proto mne dost udivilo, když jsme cestou na pláž potkali pole ječmene.
Čtvrtek 11. srpna - fotky z podvečerní vycházky k moři
|
|
|
|
|
Cesta zpět z pláže Skógasandur byla i díky posilování slivovicí rychlejší a radostnější. Přišli jsme právě včas, správkyně kempu právě inventurovala stany neplatičů :-). Za přespání ve stanu po nás chtěla 950 ISK/os. (v ceně WC, pitná voda i možnost vyhození odpadu).