Pátek 29. července - cesta od vodopádu Dettifoss na parkoviště pod sopkou Krafla
(Čas pochodu 10 hodin, délka etapy 27 kilometrů; 54 km celkem)
Ráno vyrážíme co nejdříve, aby nás na nedovoleném tábořišti nenačapali rangeři. Povedlo se, jejich auto potkáváme až na cestě, kolem 8:30. Musíme se vrátit kousek po silnici a pak dojít až k téčku, na kterém můžete odbočit buď doleva na Mývatn, nebo doprava na Ásbyrgi. My jdeme rovně, azimutem přes lávové pole, které prý před 10000 lety vychrlila plochá, mírumilovně se tvářící hora Grjótháls. Tyhle šutry údajně patří k nejstarším horninám na Islandu. Nás těší, že se po nich jde docela dobře. Viditelnost je skvělá, z dáli na nás dokonce mává majestátní hora Herðubreið. Co však je důležitější, nemáme problém udržet směr, který udává 12 km vzdálený kopec Elífur, perfektní orientační bod na obzoru. Na pláni střídavě zachycujeme a ztrácíme kolíky značenou jeepovou stezku. Na úpatí Elífur křižujeme další jeepovku, kterou mám dokonce i v mapě. Nakonec se po ní svezeme s tím, že ušetříme pár výškových metrů tím, že nebudeme scházet k jezeru Elífsvötn. Vodu máme, a na přespání je ještě brzy. Rozhodnutí je to správné. Musíme sice přeskočit pár plotů, ale cesta nás vede správným směrem, neboť potřebujeme obejít neschůdné srázy hory Hágöng. Jen doufáme, že ty brokovnicové nábojnice na zemi nejsou památkou po střelbě na ty, kteří přelezli plot :-).
Pochodujeme zhruba západním směrem až na obzor, zdá se, že mapa sedí. Zprava vidíme přicházet další cestu, těsně před ní odbočujeme na jihozápad s tím, že se pokusíme napojit na stezku pod západními svahy Hágöngu. Jakási odbočka je zřetelná prakticky hned od naší cesty. V mapě jí nemám, ale v terénu existuje. Jdeme po ní, já mám ale pořád pocit, že jsme nedošli dostatečně daleko, že musíme víc na západ, abychom se napojili na severojižní cestu směr Krafla. Ve skutečnosti už po ní jdeme, teď v klidu nad mapou je to úplně jasné, ale já měl strach, abychom nesešli z kopce dolů k jezeru. Tak jsme si šoupli cca 2 km odbočku, která nás dovedla k nádhernému lávovému poli Leirhnjúkur, vytvořenému erupcí sopky Krafla v roce 1984. Čouhají z něj nádherně zabarvené kužely a jeho černá barva je tak intenzívní, že vyvolává představy, jakoby magma ztuhlo teprve včera. Chvilku nám trvá, než se zorientujeme. Identifikujeme na obzoru vrchol Krafly, kousek se vrátíme a pak to střiháme přes náhorní planinu až na kýženou cestu. Po ní zbývá ujít ještě několik kilometrů kolem kaldery Vítí a geotermální elektrárny na parkoviště Leirhnjúkur pod Kraflou. Za deset hodin jsme ušli odhadem 25 až 27 kilometrů, z toho tři neplánované. Plán ujít ještě dalších 13 km až na Mývatn padá. Přespíme na parkovišti, kde kromě pitné vody a popelnic najdete též splachovací záchody a dokonce i teplou vodu. Doporučujeme vyprat :-).
Během přípravy večeře nás déšť zahnal do stanů, nad ránem zase ustal. Tímto mu děkujeme :-).
Pátek 29. července - fotky z treku Dettifoss - Krafla
|
|
|
|
|