Čtvrtek 4. srpna - od Fossaleiti na pláně Sprengisandur
(Čas pochodu 10 hod. 21 min., délka etapy 37 kilometrů; 242 km celkem)
Další den pokračujeme dál po magistrále č. 910. Podle mapy máme jít těsně vedle řeky, ve skutečnosti se její vody rozlévají i po silnici. Naštěstí se jedná jen o neškodné potůčky. Po pravé straně fotím jezírka v údolíčku říčky Langadrag (potenciální tábořiště). Po zhruba 4 kilometrech (hodina chůze) přicházíme k prvnímu brodu, který je dokonce opatřen dopravní značkou, varující řidiče (i chodce), aby si dali bacha. V protisměru jej zrovna projeli 4 čtyřkolkáři, naprosto bez problémů. Jednoho z nich zastavuji a hůlkou přeměřuji, kam mu sahala voda. Pohoda, jen pod moje kolena. Jedná se o řeku Hraunkvíslar, která nevytéká přímo z ledovce, jen z předhůří Tungnafellsjökul, přesto po ránu oplývá svěžím proudem plným elánu. Já naopak pořád ještě nejsem zahřátý na provozní teplotu. Zkouším se tedy aspoň psychicky přesvědčit, že se na brodění těším. Vhodné místo k přechodu nacházíme kousek proti proudu, hned za pěkným skalním oknem. Sugesce se kupodivu vydařila, do ledového koryta vstupuji odhodlaný a natěšený :-).
Čtvrtek 4. srpna - fotky z treku Fossaleiti - Hraunkvíslar
|
|
|
|
|
Obcházíme severozápadní svahy ledovce Tungnafellsjökul, který překvapuje nádhernou symbiózou zelených kopců a bílého
sněhu. Zastavuje mi kamionobus islandské adrenalinové cestovky a nabízí svezení k údajně kilák vzdálenému nepříjemnému brodu,
ve skutečnosti to byly nejméně dva km, a bezpečný převoz. Uvnitř už sedí Dáša se Šárkou a dokonce také, kde se vzal, tu se vzal,
Bastien :-). Já však si to chci dát sám, po konzultaci s Martinem nabídku odmítáme. Cesta po silnici nám dnes hodně rychle odsýpá,
16 kilometrů zvládáme za 2 hodiny 45 min.
Brod přes Hagakvíslar, který je v průvodcích zmiňován jako hluboký, se nachází přímo na křižovatce silnic F910 a F26.
Letos je v něm asi méně vody (v nejhlubším místě mne proud smočil těsně nad koleny), takže kromě obligátního zdržení
při přezouvání nepředstavoval žádnou závážnější překážku. Navíc tam čekal řidič isladské cestovky a poradil nám, kudy
máme přecházet (pár desítek metrů vpravo po proudu). Děvčata s Bastienem zatím odpočívali na druhém břehu.
Čtvrtek 4. srpna - fotky z treku Hraunkvíslar - křižovatka silnic F910 a F26
|
|
|
|
|
Do Nýidaluru, který leží téměř přesně v polovině celého našeho přechodu Islandu, odsud zbývá už pouze 5 kilometrů
zpestřených ještě jedním lehčím, ale relativně širokým brodem bezprostředně před chatou. Zvládli jsme je za 1 hodinu
25 minut (tento čas zahrnuje oba dva brody i se sušením). U chaty jsme si dopřáli dvouhodinovou obědovou pauzu.
V Nýidaluru můžete zdarma načerpat vodu a informace (neměli ale žádné použitelné tištěné infomateriály). K dispozici tu
jsou i popelnice. Paní správcová zde provozuje občerstvovnu, ve které nabízí čaj nebo kafe (za 300 ISK), ale jinak téměř
nic jiného nedostanete. Úplný snědený krám, v polici s jídlem bylo možno spatřit jakési postarší pomeranče, pytlík
s těstovinami, nějaké cereální výrobky, tipoval jsem, že se jednalo o zbytky, které někdo zanechal na pokoji.
Za noc ve stanu zde zaplatíte 1100 ISK/os., za přespání pod střechou 4500 ISK/os. a za použití sprchy 500 ISK. Návštěva
záchoda, pokud pouze procházíte, vás přijde na 400 ISK (platí se do pokladničky). Hosté chaty se mohou vyprázdnit zdarma.
Jelikož jsme si každý zakoupili čaj nebo kafe, považovali jsme se samozřejmě za hosty :-).
Čtvrtek 4. srpna - fotky Nýidalur
|
|
|
|
|
Silnice F26 hned za zatáčkou přechází řeku, která se dá přeskákat po kamenech, musíte ale popojít kousek dolů po pravém břehu. Otevírá se nám zde nádherný výhled na ledovec Hofsjökull.
Čtvrtek 4. srpna - fotky z treku Nýidalur - Sprengisandur
|
|
|
|
|
Za chvilku přijde první šipka, která nám nabízí delší cestu k jezeru Kíslavötn. My chceme využít až druhou, 5 km
vzdálenou odbočku v místě, kde silnici kříží řeka Hreysiskvísl spolu s hranicí parku. Tu bohužel nemám v mapě, takže
bez povšimnutí míjíme neoznačené rozcestí i jakési vyschlé koryto právě tam, kde nám cedule oznamuje, že opouštíme
NP Vatnajökull, a nepomohla nám ani Bastienova GPS :-(. Když už jdeme moc dlouho, začneme zvažovat postup azimutem
přes pláň. Potkáváme auta s rangerem a ten potvrzuje, že nám tam nehrozí žádné nebezpečí. Směr vychází přesně
na ledovcový splaz Rótarjökull, který se tísní mezi dvěma skalisky, vyčnívajícími z ledovce Hofsjökull. Viditelnost
je dobrá, zacyklení nehrozí a pokud neuhneme moc na jih, kde jsou velké řeky, linii silnice na druhé straně pláně
bychom měli trefit.
Začíná foukat silný vítr, naštěstí do zad, což by moc nevadilo, kdyby... Kdyby mi ve chvílce nepozorosti nevyrval
z ruky igelitové desky s mapama. Shodil jsem batoh a běžel s větrem o závod. O mapy mi nešlo, jenže měl jsem tam také
záznamy mezičasů naší trasy. Igelit jsem dohnal, jenže než jsem se sehnul, zas odletěl, a navíc mi z něj všechny papíry
vypadly. Teď jsem se hnal naprosto bez šance hned za čtyřma kusama, ale nevzdal jsem se. Za odměnu se moje papíry
na okamžik zadrhly v jakési roklince. Přidal jsem, ale vítr také a z úžlabiny vymetl všechny papíry kromě jednoho, který
zůstal přilepený textem ke kameni. Moje mezičasy :-). Pečlivě jsem je uschoval do kapsy a pomalu klusal zpět za zbytkem
výpravy. Alespoň jsem okusil, jak se chodí proti větru. Podle očekávání docela blbě, dost člověka brzdí a hází mu písek
do očí.
V údolíčku malé říčky jsme nalezli relativní závětří pro stany a zabivakovali. Od Nýidaluru jsme za pět hodin ušli
ještě dalších 12 kilometrů.
Čtvrtek 4. srpna - fotky z treku Nýidalur - Sprengisandur
|
|
|
|
|