Středa 3. srpna - z Kistufell hut pod kopec Fossaleiti
(Čas pochodu 10 hod. 25 min., délka etapy 30 kilometrů; 205 km celkem)
Naši spokojenost po probuzení ještě znásobilo sluníčko, modrá obloha, nádherná cesta lemovaná zářícími i špinavými sněhy ledovce Vatnajökull na jihu a nádhernými lávovými útvary všude kolem. Na severu nám mává kužel sopky Trölladyngja. Neustále mám co fotit, kolegové se mi vzdalují, ale aspoň podle nich mohu vyrovnávat kličky silnice v lávovém poli.
Středa 3. srpna - fotky z treku Kistufell - Gaesavötn
|
|
|
|
|
Míjíme podivné plechové trychtýře, které vyzývají mou fantasii, aby uhodla k čemu asi slouží. Tipuje odběrové zařízení na měření sopečného spadu při sopečných erupcích, nouzové lapače vody pro poutníky umírající žízní, popř. zařízení zanechané mimozemskými civilizacemi. Štítek hlásá, že jde o odrazky pro radary Evropské vesmírné agentury. Takže opravdu ufouni, a ještě šikovně zamaskovaní :-). Po 2 hodinách (necelých 6 km) přicházíme k prvnímu brodu, který ale vlastně ani brodem není. Nalevo od cesty se totiž říčka rozlévá do mnoha mělkých ramen, která lze přeskákat bez vyzouvání bot.
Středa 3. srpna - fotky z treku Kistufell - Gaesavötn
|
|
|
|
|
|
Střídavě přecházíme přes pozvolna tající sněhová a již netající lávová pole. Po cca 45 minutách nás čeká opravdový brod, výtok ze zbytkového splazu na okraji ledovce Vatnajökull. Nádherné místo, s hlubokou výtokovou rýhou, kousky ledu ve vodě a překrásně opracovanými ostrůvký bahna.
Středa 3. srpna - fotky z treku Kistufell - Gaesavötn
|
|
|
|
|
Ledovec Vatnajökull se před námi stydlivě zahaluje do mraků. Po čase se trošinku odváže a odhalí nám aspoň své přední vnady. Zamáváme mu na rozloučenou a serpentinami prudce sklesáme dolů k jezeru Gaesavötn. Přesněji řečeno ke dvěma jezerům a jedné chatě, používané pouze k zimním sportům. Tato nádherně zelená oáza se přímo vnucuje jako místo k zakempování, my ale pokračujeme dál. Musíme přejít přes dva potoky. První, docela úzký se dal přeskočit, nebo překonat po kamenech. Druhý byl sice rovněž mělký, ale mnohem širší, takže nás donutil k nazutí brodících bot. 11 kilometrů od prvního dnešního brodu jsme zvládli za 3 hodiny 45 minut. Nyní pokračujeme na severozápad, prašnou cestou podél řeky Hraunkvísl. Vidíme daleko, takže víme, že i daleko půjdeme. Devět kilometrů ke křižovatce se silnicí č. 910 ujdeme za dvě a půl hodiny. Cedule nám tam slibuje dalších 30 kilometrů do Nýidaluru.
Středa 3. srpna - fotky z treku Gaesavötn - Skjálfandafjót
|
|
|
|
|
Nalevo od křižovatky teče mohutná ledovcová řeka Skjálfandafjót, ve které se kdysi několik brodících turistů utopilo,
tak tu postavili most. Proud je zde opravdu děsivý a já osobně jsem neviděl vůbec žádné místo, které bych se odvážil
přebrodit. To už bych raději přešel po vedlejším sněžném mostě :-).
Pochodujeme teď po velmi frekventované magistrále č. 910, a musíme si zvykat na zvýšený provoz. Nejpustější oblasti Islandu
už máme za sebou. Z rovna v okamžiku, kdy křižujeme dva malinko obtížnější přítoky Skjálfandafjót, jede kolem obytný
náklaďák a nabízí, že nás přes ně převeze. Neodmítáme a pár set metrů nejdeme po svých. Osazenstvo auta se rozhodlo
přenocovat bezprostředně za řekou. My ještě chceme kousek popojít, ale už se pomalu začínáme poohlížet po vhodném
tábořišti. Po 2 hodinách a 10 minutách (něco přes 4 km) se ocitáme severovýchodně od kopce Fossaleiti, kde musíme zdolat
ještě jeden přítok řeky Skjálfandafjót. Jeho proud je studený, svižný, ale ne nebezpečný. Na břehu stavíme stany. Teď
doma jsem zjistil, že tato říčka už nepramení z ledovce Vatna, ale z jeho menšího souseda Tungnafellsjökul.
Středa 3. srpna - fotky z treku Skjálfandafjót - Fossaleiti
|
|
|
|
|
Sotva jsme rozbili stany, přijíždí auto s rangery. Ptají se nás, zda víme, že se nacházíme v národním parku Vatnajökul. Po pravdě odpovídáme, že ne, jelikož v naší mapě hranice parku vyznačené nemáme. Při představě bourání stanů, doprovázeného placením mastné pokuty, vylétla z mých úst peprná kletba (naštěstí v češtině). Ukázalo se však, že pěší hikeři zde mají jednodenní přenocování povoleno, což nás móóc potěšilo, protože nejbližšího kempu v Nýidaluru bychom museli jít celou noc. Naši převozníci tam ale dojet museli, a za chvíli také jejich auto kolem nás projelo.