Pondělí 8. srpna - z kempu Landmannalaugar k chatě Höskuldskali
(Čas pochodu 4 hod. 9 min., délka etapy 11 kilometrů; 362 km celkem)
Landmannalaugar je známý svým nevlídným klimatem. Průvodce uvádí, že každý rok zde zažijete maximálně 3 dny, kdy vůbec nezaprší. Štěstí nám přeje, dnes
načínáme už čtvrtý slunečný den v této oblasti za sebou, což dohromady se slunným zítřkem trošku bourá statistiky, popř. vysílá varování pro příští sezónu :-).
Před sebou máme závěrečnou (a asi nejhezčí) fázi našeho treku, rozhodli jsme se obětovat půl dne rezervy, odpočinout si, ještě jednou se vytermálovat a
v klidu počkat na dopolední autobus, který přiveze chleba. A já tajně doufal, že se k obědu konečně dočkám vytoužené "Fish of today". Jenže zatímco bus
s chlebem dorazil se zpožděním, rybář bohužel vůbec :-(. Obědváme tedy z vlastních zásob a odpoledne vyrážíme na první úsek populárního "Laugavegur treku".
Čeká nás pouze kratší pochod k nejbližší chatě/kempu Höskuldskali pod horou Hrafntinnusker.
Stezka nejprve stoupá do kopce nad kempem a poté kličkuje západním směrem do údolí plného ztuhlé lávy. Občas potkáváme i obsidián (lávové sklo). Odbočujeme
k jihu/jihozápadu, kde se tyčí hora Brennisteinsalda (855 m). Na jejích svazích dýmají desítky, možná stovky sulfatar. Míjíme půvabné modrozelené
minijezírko a stoupáme po pěšině, kterou za provozu opravují brigádníci. Někteří z nich se ale tváří jakoby zde byli na nucených pracích :-). Všude okolo
nás syčí pára, smrdí síra, připadám si jak doma v chemičce :-). Zdejší výrony ale nejsou vysokotlaké, takže většinou nehrozí opaření, maximálně navlhčení
pokožky. V sedle si děvčata dopřávají odpočinek a čekají, až se vrátíme z půlkilometrového odskoku na vrchol Brennisteinsaldy.
Trasa směřuje do lůna Duhových hor, které ohromují bizarními tvary nádherně zaoblených hřebenů, popř. ostře vyrýsovaných klínů roklí, ale též pestrou paletou
barev (růžový liparit, černobílý sníh, zelená vegetace, rez železitých potůčků...). Stezka občas vede přes sněhová pole, míjí blankytně modrá jezírka či
prochází kolem projevů vulkanické činnosti. Potkáváme další sulfatary, termální prameny a dokonce studánky s vařící vodou :-).
Pondělí 8. srpna - fotky z treku Landmannalaugar - Höskuldskali
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nikam se neženeme, ono to kvůli neustálému focení ani moc nejde :-). 5 kilometrů k rozcestí směr Skalli nám trvá 2 hodiny 10 minut.
Dalších 2.5 km je to k odbočce k hoře Haalda (čas pochodu 1:01), kde si na chvilku odfrkneme. Pohybujeme se již kolem 900 metrů nad mořem, jakmile slunce zaleze
za mrak, je lepší pokračovat v cestě.
Stoupáme stále výš do svahu obsidiánové hory Hrafntinnusker, kousky sopečného skla se povalují všude kolem. Blížíme se k ledovci, spíše tedy ke zbytkům ledovce,
takže si do sytosti užíváme chůze po sněhových polích. Úspěšně zdoláváme všechny nebezpečně vypadající sněhové mosty, které vznikají v úžlabinách potoků vytékajících
z ledovce. Míjíme pomníček turisty, který v blizzardu nedošel necelé 2 kilometry k chatě, do které míříme. Nejdříve vystoupáme do sedla (1100 m.n.m.), a pak už je to
jen kousek z kopce.
Pondělí 8. srpna - fotky z treku Landmannalaugar - Höskuldskali
|
|
|
|
|
Celkově jsme dnes ušli pouze 11 kilometrů (10 km bez odskoku na Brennisteinsaldu) za 4 hodiny 9 minut (včetně přestávek).
Na chatě Höskuldskali chtějí za stan rovněž 1100 ISK/os. Správce se mne zeptal odkud jsem, na mou pravdivou odpověď zareagoval slovy, že se asi
příští rok začne učit česky :-). Na tábořišti najdete WC i pitnou vodu, ale nelze zde zanechat odpad. Průvodce doporučuje ukrýt stan za některou
z kamenných zástěn (některé z nich byly hodně mohutné). My bohužel přišli pozdě, takže všechny byly obsazeny, a museli jsme si vybudovat vlastní.
Naštěstí v noci stejně žádný hurikán nepřišel :-).