Středa 27. července - cesta z Reykjavíku do Akureyri
Do Keflavíku jsme přiletěli s mírným zpožděním kolem půlnoci. Kontrolu zavazadel prováděli dva celníci, kteří si našich batohů naštěstí nevšímali, takže Šárčin salám i špek (netušila, že se na Island nesmí dovážet), prošly bez problémů. Dáša rovněž úspěšně pronesla alespoň symbolický kousek lovečáku. Letiště stále ještě žilo, venku foukal svižný islandský vítr, doprovázený ne hustým, ale intenzivním a vydatně chladivým deštěm. Přesto jsme se rozhodli ušetřit za taxi a dojít do hostelu pěšky. To nebyl dobrý nápad, neboť cesta z letiště byla mnohem delší, než jsme čekali. Ještěže nás po pár minutách chůze nabrala ochotná řidička prázdného shuttle busu. Vystoupili jsme rovnou před ubytovnou. Na jejích dveřích visela cedule, že noční hosté se mají ubytovat v poměrně luxusním hotelu přes ulici. Poslechli jsme, ikdyž jsme se malinko obávali, zda cena 16.6 €/os. nebude navýšena. Obavy se naštěstí nevyplnily, osprchli jsme se, přespali a ráno výtečně nasnídali za dohodnutou cenu. Před odjezdem do Reykjavíku jsme si ještě prohlédli téměř pustý Keflavík.
Na bus jsme čekali sami, takže zákonitě přišel další záchvat pochybností, zda stojíme správné zastávce, popř. jestli náš spoj v 11:30 skutečně pojede. Dočkali jsme se ho s mírným zpožděním (jízdenka stála 1600 ISK/os.). Chvilku po poledni (prav. příjezd 12:15) jsme poprvé přistáli na autobusovém terminálu BSÍ. Tam jsme poobědvali. Dáša polévku, já neodolal a koupil si Svið, ovar z ovčí hlavy, která se jí celá i s očima (pouze bez mozku). Srst se z ní prý odstraňuje ožehnutím a hlava se pak uvaří. Přestože mi skopové pouze ohřáli v mikrovlnce, docela mi chutnalo. Na rozdíl od přílohy, dvou kopečků pyré, které byly podivně nasládlé. Naštěstí ho nebylo moc. Islanďané asi mají sladké přílohy a omáčky rádi, i jejich hořčice chutnaly podobně.
Vyrazili jsme do města na nákupy. Kousek od autobusáku jsme našli supermarket Bónus, který je doporučován jako nejlevnější islandský diskont. Dokoupili jsme zbývající zásoby potravin a vrátili se na BSÍ přebalit zavazadla. Jídlo na poslední tři dny treku jsme si nechali poslat v banánové krabici Flybusem do kempu v Landmannalaugaru (800 ISK, dodání do druhého dne). Autobusy na Islandu poměrně dobře sekundují poště. Dá se jimi poslat všechno možné, od balíků, zboží, např. pečivo do obchodů v odlehlých kempech… Dokonce jsme viděli, jak bez problémů doručili dvě děti :-). Do úschovny jsme svěřili malý batůžek s věcmi na závěr pobytu a cestu domů. Maximální úschovná doba je prý sice 14 dní, ale vydržel nám tam o tři dny déle. Cena 4800 ISK.
V 17:00 nám odjížděl spoj do Akureyri (příj. 22:55, cena 11000 ISK/os.). Za šest hodin (včetně četných vyměšovacích a občerstvovacích přestávek na benzínkách) jsme objeli skoro celou západní polovinu ostrova. Stany jsme postavili v kempu přímo v centru města (1000 ISK/osobu), a potom jsem za doprovodu Dáši a slivovice vyrazil na půlnoční koupel v Grónském moři. Voda v místní zátoce byla poměrně klidná a její teplota mne docela příjemně překvapila, přesto jsem se nevzmohl na víc, než na krátké ponoření pod hladinu. Nicméně očekával jsem větší kosu, a zpátky do kempu už jsem šel rozjařený a rozehřátý.
|
|
|