Neděle 7. srpna - od jezera Þórisvatn do kempu Landmannalaugar
(Čas pochodu 10 hod. 21 min., délka etapy 36 kilometrů; 351 km celkem)
Probouzíme se do jasného dne, vane jen mírný vánek, což je na místní poměry luxus. Ještě jednou si fotím ledovec Hofsjökull a po silnici F26 pokračujeme pouští, vyšperkovanou několika přehradními nádržemi. Po 4.5 km přicházíme pod hráz vodní elektrárny Vatnsfell, kde na křižovatce ve tvaru T odbočujeme na jihozápad. Začíná zde asfalt, po kterém je to dalších cca 1.5 kilometru k rozcestníku směr Selfoss (od startu 1 hodina 25 min. chůze). Auta tady musí použít objížďku severozápadním směrem, my pěšáci můžeme pokračovat rovně, přímo do zákazu vjezdu. 4 kiláky po prašné cestě nám trvaly hodinu. Jsme opět na asfaltu, těsně před mostem, který je jedinou možností jak překonat mohutné vodní toky mezi přehradami Krókslón a Hrauneyjalón. Ty společně vytvářejí komplex vodní elekrtrárny Sigalda.
Neděle 7. srpna - fotky z treku Þórisvatn - Sigalda
|
|
|
|
|
Z jezera Krókslón vytékají dvě mohutná řečistě. Jedno umělé, proražené skrz skálu a druhé zdá se být přírodní, i s vodopádem.
Dá se zde nabrat voda i docela dobře zakempovat, jenom je potřeba postavit stan dostatečně vysoko, aby vás nespláchla tsunami
při případném odpouštění přehrady.
Asfaltka kousek za mostem končí. Pěším turistům se zde zároveň nabízí možnost zkrácení cesty po pěšině, která odbočuje na jih a stoupá
nad kaňonem přírodního výtoku z jezera až na náhorní planinu. Zde cesta vede naprosto přímo, středem lávového pole podél drátů elektrického vedení.
Bohužel se na ní brzy napojí i silnice. Landmannalaugar patří k nejnavštěvovanějším kempům na Islandu, takže tradiční islandský prach víří jedno auto
za druhým a fotit se dá jen v pauze mezi jednotlivými průjezdy. Občas je to boj o vteřiny.
Neděle 7. srpna - fotky z treku Sigalda - řeka Tungnaá
|
|
|
|
|
Po 10 kilometrech (2 hod. 46 minut chůze) si na břehu řeky Tungnaá dopřáváme obědovou pauzu, tradičně doplněnou vysvobozením nohou
ze zajetí pohorek, po zdejším mechu a travičce lze chodit i naboso :-). A z kalné řeky se v nouzi dá pomocí sedimentace získat pitná voda.
Po odpočinku (1 hod. 11 min.) pokračujeme dál. Nabližujeme si oblouk silnice, nejprve podél řeky, kde nám v mechu zanechali vzkaz mimozemské civilizace :-).
Bohužel však zapomněli k těm kruhům přiložit překlad, aspoň do islandštiny :-(. Zkratka dál pokračuje přes lávové pole. Kupodivu není tak neschůdné
jak se na první pohled zdá, jen je třeba dobře si vybírat kam šlápnout. Nejlépe se jde po tmavějším, zvlhčeném písku, který se vůbec neboří.
Naopak chůze světle šedivým, suchým prachem, je namáhavá a navíc hrozí, že si naberete do bot.
Na prašnou silnici se znovu napojujeme v zatáčce, kde se stáčí na jih.
Neděle 7. srpna - fotky z treku řeka Tungnaá - jezero Frostastaðavatn
|
|
|
|
|
Když se prach usadí, fotím okolní kopce. Nejzajímavější z nich, kráter tvořený nádherně rudými vyvřelinami, v sobě ukrývá jezírko Ljótipollur, jehož zelenomodrá barva ostře kontrastuje s jeho červenými skalními břehy. Nám bohužel na zacházku (cca 4 km k okraji kráteru a zpět) nezbývá čas, vynecháváme i odskok k další oblíbené turistické destinaci, Blahylur crater lake. Po 10 kilometrech (2 hod. 21 minut) dorážíme na křižovatku, kde se dá dbočit směrem na Landmannaleið. Po dalších dvou kilometrech (30 minut) krátce zastavujeme na odpočívadle u jezera Frostastaðavatn, do cíle nám zbývají už jen necelé 4 km (hodinka chůze). Užíváme si nádherné výhledy na kopce duhových hor a prohlížíme pozůstatky po vyhaslé? vulkanické činnosti. Doporučuji všem sejít ze silnice a vydat se po vyznačené stezce pro jezdce na koních. Pěšina je jen o malinko delší, ale dostanete se po ní blíž k průduchům sulfator a ke zvětralým horninám lávových jeskyněk.
Neděle 7. srpna - fotky z treku řeka Tungnaá - jezero Frostastaðavatn
|
|
|
|
|
Závěrečný úsek před kempem Landmannalaugar vede podél řeky Jökullgilskvísl a je zakončen brodem. Po celodenní štrapáci mne představa brodění docela vyděsila, naštěstí zde pro peší turisty postavili lávku :-). Posledních pár metrů kráčíme po hatích, uprostřed zelených bažinek porostlých suchopýrem, a vdechujeme sirný zápach vybublávaný z okolních termálních potůčků.
Neděle 7. srpna - fotky z treku jezero Frostastaðavatn - kemp Landmannalaugar
|
|
|
|
|
Celkově jsme dnes ušli 36 kilometrů za 10 hodin 21 minut (včetně přestávek). Zaplatili jsme kemp (1100 ISK/os.), postavili stan
a v kontaineru unimo buňky vyzvedli balík, který jsme si sem sami poslali. Vše zde funguje na čestné slovo, ale nikdo nám naší bednu
od banánů nevyloupil :-).
Nákup v místním obchodě dopadl ve večerních hodinách dle očekávání. Chleba dovezou až zítra dopoledne, tak jsme nakoupili jen nějaké těstoviny a
jablka (ceny nejsou zas tak extrémní, aby si je normální člověk nemohl dovolit). Na ceduli nabízeli "Fish of today", kterou bych asi sežral i
s ploutvemi, rybář ale today nedorazil. Možná zítra.
Po večeři bereme slivovici a jdeme se naložit do termální říčky, kterou mnoho lidí považuje za nejlepší termál na Islandu. Zastrčil jsem foťák
do vodotěsného obalu a pořídil pár podvečerních záběrů přírodních krás, např. zlatavým světlem zalitých pahrbků.
Neděle 7. srpna - fotky z kempu Landmannalaugar
|
|
|
Po tatře Adventury jsme se v kempu sháněli marně. Jelenovi z domova přišla SMS, že se potopili v nějakém jezeře, ale nikomu se naštěstí nic nestalo.
Informace, co přesně se událo, jsme získáváli postupně. Asi nejlépe se o tom můžete informovat v Severských listech: Potopení žluté tatry.