Čtvrtek 19. června - Planina Nazca, akvadukt Cantallo a ruiny Paredones

V hotelové pergole jsme posnídali a poté dali hobla Honzíkovi a Majce, kteří právě slavili narozeniny. Většina zájezdu se dopoledne chystala na vyhlídkový let nad planinou Nazca. Špatné počasí nás donutilo začít exkurzí v dílnách místních řemeslníků. Pěšky jsme přebrodili rozbouřené Rio Tierras Blancas (rozbouřený byl tedy prach, zvířený automobily projíždějícími přes vyschlé koryto), a došli do provozovny na rafinaci zlata (1.5 km, 20 min. chůze; .gpx log), kde nás s pomocí pěkných zmenšených modelů seznámili s tradičním způsobem získávání zlata. Vše, co zlatokop narubal během šestidenní šichty v dole (k přežití mu tam pomáhá kořalka, cigarety a koka), se nejprve vloží do zvláštních hmoždířů. Tlouček u nich nahrazuje velký kámen, který je na spodní straně zakulacený a na horní opatřený dřevěným prknem. Na něj se postaví chlap, který v rytmu hudby z repráků rajtuje po rudě a nahrubo ji podrtí. Jemný kal ze dna je vymýván vodou, hromadí se uprostřed dvorku, a nakonec se odváží do továren s účinnější technologií. Větší kousky se dále zpracovávají v kulovém mlýně (válec plný kovových koulí) a výsledná hmota se mísí se rtutí a vzniká amalgám zlata. Nezreagovaná rtuť se z něj odstraňuje protlačením přes filtrační tkaninu. Vše se provádí pod vodou, která slouží jako lapač rtuťových kuliček. Z amalgámu je pak rtuť odstraňuje jednoduchou destilací.

Taxíky nás odváží do keramické dílny (3 km, 6 min. jízdy; .gpx log), kde vyrábí nádobí podle prastaré receptury národa Nazca.
Konečně svítí slunce, takže letecká sekce zájezdu se může odebrat na letiště a zkouknout Nazca lines z ptačí perspektivy. Já s Honzíkem a Martinem Žáčkem se místo toho jdeme raději projít městem (7.5 km, 2 hod. chůze; .gpx log). Cestou si fotím údajně nejvyšší dunu na světě. Ve městě znovu zkouším výběr ze sítě MultiRed, ale opět odmítá vydat víc než 400 solů. Přes ulici u bankomatu Scotia bank jsem dostal tisícovku, a ještě mi u pultu jednu stosolovku rozměnili.

Obědváme na náměstí, bohužel jsme si nevybrali zrovna nejlepší podnik. Má játra na roštu, na která jsem se těšil, kuchař evidentně sundal z pánve předčasně. Teď už vím, že požadavek na řádné tepelné zpracování masa musíte obsluze zdůraznit hned při objednávce. Nejkrvavější kousky jsem raději nechal na talíři, mé vnitřnosti přesto začaly protestovat již během konzumace. Uklidňoval jsem se, že jde o psychickou záležitost, nicméně index mé spotřeby toaletního papíru po několik následujících dnů výrazně vzrostl.

Taxíky pojíždíme kousek za město, k akvaduktu Cantallo (3 km, 7 min. jízdy; .gpx log). Nedostatek vody ve vyprahlé planině, kde skoro vůbec neprší a spodní voda je příliš hluboko, řešili obyvatelé kultury Nazca výstavbou mohutné zavlažovací sítě, která vodu přiváděla z 12 km vzdálené hory Cerro Blanco. Aby minimalizovali odpar za denního vedra a zároveň snížili nebezpečí znečištění vody zvenčí, vybudovali několika tras rozvětvených podzemních tunelů. Pokud by však jen prokopali několik kilometrů dlouhý tunel, neměli by v případě jeho zanesení nebo zřícení klenby možnost zjistit, kde přesně byl průtok přerušen. Proto vymysleli jedinečný systém „oken“, jež měla sloužit pro čištění a údržbu. V místech, kde se voda nabírala, dosahoval akvadukt až pětimetrové hloubky. Takové „studně“ se nachází hlavně v místech, kde byly polnosti. Systém zavlažuje zemědělské plochy ještě dnes, my potkali lány brambor, bavlníku i opuncií (pěstuje se na nich červec nopálový, přírodní barvivo).

Po pěšince mezi poli se dostáváme k silnici Carretera Interoceánica. Kousek nad ní je k vidění jedna z geoklyfických linií, Jehla. Na fotce ani při prozkoumání zblízka na ní nenacházím nic úžasného.
Kombinací chůze a taxíku se těsně před západem slunce dostáváme k ruinám Paredones.

Za soumraku se přesouváme zpět do města.
Souhrn celé trasy podél vodovodu a zpět do centra: 5 km, 1:10 hod. chůze, 3 km, 5 min. jízdy; .gpx log. Dopřáváme večeři v místní pizzerii. Já si tentokráte objednal kuřecí řízek na grilu.

Spolu s Pavlou hned po objednání jídla spěcháme do hotelu Turistico Sol de Nasca, kde v planetáriu promítají pořad o Nazca lines a jejich vztahu ke hvězdám na obloze. My nestíháme začátek v 19:00, naštěstí neměli žádné zájemce, tak se nám podařilo domluvit, že na nás počkají. Spěšná konzumace večeře se vyplatila. Místní astronom nám ukázal Jižní kříž a spoustu dalších souhvězdí jižní oblohy, měl tam také dalekohled namířený na Saturn, takže jsem poprvé na vlastní oči viděl jeho prstence. Film byl pěkný, ale trošku jsem u něj usínal. Vyprávěl mimo jiné i o německé badatelce Marii Reiche, která zasvětila svůj život zkoumání geoklyfů z planiny Nazca, a na sklonku svého života bydlela právě v tomto hotelu. Její pokoj se z piety nepronajímá.

Po promítání ještě chvilku debatujeme s astronomem. Doporučuje nám navštívit planetárium v Chivay. Pak se vracíme do hotelu, vyzvedáváme batohy a pěšky přecházíme na nádraží společnosti Oltursa (Nazca, Av. Lima 155, oficina 3), odkud nám kolem 22:00 odjíždí noční autobus do Arequipy (609 km, 8:45 hod. jízdy + zpoždění; .gpx log). Zapomněl jsem před cestou vyměnit baterky v GPS, takže záznam trasy busu jsem musel doplnit pomocí google maps.