Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Středa 6. září - z Fuente Dé na Horcados Rojos
Po dopolední procházce jsme se sešli zpět na autobusáku v Potes. Funguje tam jakási bufetohospoda, kde vám prodají několik druhů baget, pivo, víno atp. Já si objednal cervezu, Honzík bagetu se špekem a tortilou (vaječná omeleta). Rozpekli mu jí a byla výborná, tak jsem do ní šel také. Můj ztvrdlý a studený kus pečiva se jim rozpékat nechtělo, až na mojí žádost mi půlku strčili do mikrovlnky. Moc to nepomohlo, vůbec jsem si nepochutnal.
V restauraci fungují záchody, které smí zdarma používat pouze klienti a pasažéři čekající na spoj. Dveře od dámského WC se ovšem nějak zasekly, dva zámečníci s nimi zápasili ještě v poledne. Z pánských toalet se staly smíšené, přičemž průchod kolem pisoárů přiváděl mnohá děvčata do rozpaků. Señora, která vyrušila mne, nejenže po několika omluvách vycouvala na chodbu, ale opustila i restauraci a okolí. Asi běžela rovnou do zpovědnice sousedního kostela :-).
Hned na začátek nás čekalo extrémní převýšení. Z výchozího bodu u lanovky Fuente Dé (1100 m) bylo třeba vyšplhat až do sedla Collada de los Horcados Rojos ve 2350 metrech. Někteří z nás se za 11 € vyvezli lanovkou El Cable a ušetřili svým nožičkám prvních 600 výškových metrů.
My ostatní jsme vyrazili po svých. Stezku na rozhraní lesa a pastvin jsme hned po pár metrech ztratili, zmátlo nás podezřelé křížení s koridorem pro dobytek. Naštěstí nebylo kam zabloudit, nahoru vedla jediná cesta.
V nadmořské výšce 1330 metrů mapa slibovala potůček (GPS souřadnice: N43.15134° W4.81139°), a opravdu nelhala. Po osvěžení jsme na nepříliš zřetelné křižovatce (GPS souřadnice: N43.15207° W4.81073°, v zatáčce cesty) odbočili doleva na severozápad a začali prudce stoupat k soutěsce Canal de la Jenduda. Španělský význam slova jenduda jsem neobjevil, ale z baskičtiny se překládá “to naštve” :-).
Skalní průrva nás sice nenaštvala, ale řádně prověřila. Nejprve nástupním minipřevisem, a následně pochodem nepříjemnou sutí. Převis byl naštěstí opatřen lanem a Kožakem, který mi odlehčil popotáhnutím za ucho (batohu).
Po dvou a půl hodině pochodu nás nad průsmykem (cca 1820 m) přivítal závrt se stádem horských koz, které pohrdaly snadno přístupnou trávou a raději předváděly neuvěřitelné lezecké výkony.
Z mraků se postupně vynořil vrcholový masiv Peña Olvidada (2496 m), Roman Lošťák a Jitka. Ti dva nám šli naproti od Lagos de Lloroza - Uplakaná jezírka (3.2 km, 909 m převýšení, 2:40 min. pochodu). Kromě jednoho byla všechna vyschlá.
Po kratším odpočinku jsme vyšplhali na žlutě značený turistický chodník, po kterém proudí davy od horní stanice lanovky El Cablo do sedla Horcados Rojos a zpět. Z počátku široká cesta se těsně pod vrstevnicí 2100 m mění v úzkou stezku, která stoupá k odbočce na minirefugio Cabaña Verónica (GPS souřadnice: N43.17793° W4.83306°). Chata nese jméno dcery majitele místní slévárny, který zde nechal nainstalovat ocelové iglú, původně kopuli protiletadlové baterie z americké letadlové lodi Palau. Noclehárna leží mimo naší trasu, navíc tam není voda, tak jsme si ho pouze vyfotili a pokračovali dál do sedla de los Horcados Rojos.
Za zdolání více než 1500 m převýšení (6.9 km, 1517 m přev., 5 hod. chůze) jsme byli v sedle Collada de los Horcados Rojos (GPS souřadnice: N43.18031° W4.83324°) odměněni výhledem na ikonickou horu Picos de Europa - Naranjo de Bulnes, alias Pico Uriellu. Odložili jsme batohy, a protože jsme měli časový skluz, namísto na původně plánovanou horu Pico Tesorero, jsme nalehko zdolali bližší Torre de los Horcados Rojos (2506 m.n.m., GPS souřadnice vrcholu: N43.17902° W4.83010°). Těsně pod vrcholem jsme museli přejít technicky jednoduchý, ale psychicky náročnější traverz s hlubokou propasti pod námi. GPS mi na vrcholu ukázala 2495 m (vertikální chyba přístroje ±20 metrů), ale vrcholový přípitek nám to nepokazilo (výstup 0.5 km, 210 m převýšení, 30 min.). Při sestupu si nás přišli prohlédnout kamzíci (sestup 0.5 km, 210 m dolů, 30 min.).
Bylo jasné, že k plánovanému cíli u refugia Uriellu dnes dojít nestihneme. Ze sedla jsme vyrazili těsně po osmé, stmívalo se chvilku po deváté, navíc nás čekal nepříjemný sestup po příkré stezce. Byla sice jištěná lany, ale nýty byly občas vytrhnuté a cesta dolů vůbec neodsýpala. Po setmění se odpoutali Jitka s Kožakem a pokračovali dál, zatímco zbytek skupiny už si po 1.7 km, 323 m sešupu dolů a 1:30 hod. chůze našel plochou skalku, na které se chystal zabivakovat (GPS souřadnice bivaku: N43.19222° W4.82740°).
Vyrazil jsem stíhat uprchlíky, po nějaké době se oba zas vrátili do stáda. Před usnutím jsme pozorovali čelovky horolezců, kteří se v noci škrábali na Naranjo de Bulnes. Na mírně nakloněné skalce jsem neustále sklouzával z karimatky, ale aspoň jsem se mohl kochat měsícem osvětlenými vápencovými stěnami vůkol.
- Trasa výletu Fuente Dé - Torre Horcados Rojos (9.7 km, 1788 m přev., >600 m sestup, s pauzami 7:30 hodin)
- Všechny fotky Fuente Dé - Torre Horcados Rojos
- Zpět na souhrn fotoreportáží