Tojnaří webové doupě

30. 8. 2026 – U pramenů Flájského potoka

Poznámka autora: vše, co si za chvíli přečtete, se skutečně odehrálo, s výjimkou jednoho z níže popsaných minipříběhů, který se udál pouze v mojí fantasii.

V neděli ráno mne nožky pořád bolely, včerejší výklus do Němec byl hodně náročný. Nicméně jsem potřeboval domapovat nové ploty severně od prameniště Flöhy. Terén i cesty v okolí pramene Flájského potoka a celý jeho horní tok jsem v minulosti důkladně proběhal, prochodil a proběžkoval. Pramen samotný je dnes vlastně konec melioračky, která prodlužuje původní koryto potoka. Původně měla odvodňovat východní část Grünwaldského rašeliniště, kam jsem vždycky chodil obdivovat flóra i fauna. Vždycky mne fascinovala tamější kleč i další pestrá bahenní vegetace. A taky jsem tam párkrát vyplašil tetřívka.

Autobus mne vyvezl na Dlouhou Louku, kde zrovna energetici kvůli výpadku proudu rozmisťovali naftové generátory. Plánoval jsem nabrat vodu v osvědčené studánce, ale voda v ní nebyla. Naštěstí nebylo vedro a doma jsem natankoval docela dost čaje, tak jsem vyrazil na sucho. Přes Vrch Tří Pánů a Flájský potok jsem zamířil do lesa západně od Sklářského vrchu, kde jsem obkroužil kolečko. Poté jsem zamířil na oběd v moldavské restauraci U Floriána.

• Trasa nedělního probíhání (13 km/246 m převýšení/2:16 hod. běhu)

Při návratu jsem zakopnul o tři hřiby, které později obdivovali všichni, které jsem potkal. Dva se mi vešly do síťovky batohu, ten největší jsem musel opatrně nést v ruce.

Na nádraží Moldava jsem potkal místní postavičku, která tam jezdí na pivo. Upozornil mne na chlapa, který s ním vystoupil z vlaku a odcházel po kolejích směrem do Německa:

“Víte, kdo to je?”
“Ne,” odpověděl jsem po pravdě.
“To je pan poslanec, co seděl za znásilnění!”
“Dominik Ferri?”.
“Jo. On je potomkem albánských imigrantů. Ti byli tak chudí, že kradli dříví. Ale vypracoval se, takže vždy když ho potkám, tak smekám klobouček. Podporovala ho albánská mafie, měl spoustu peněz. Holky na něj stály frontu.”
“No v Teplicích máte těch mafií víc :-).”
“Jo, albánskou, vietnamskou… Policie, mimochodem policie po mně jde, chtějí mne zabít.”

Víc jsem se bohužel nedozvěděl, musel jsem nastoupit do vlaku. V prázdném vagonu si ke mně přisedla krásná dívka. Líbily se jí moje houby, a že prý mi splní jakékoli přání, pokud jí je přenechám. Když jsem jí požádal o láhev slivovice Žufánek, odsedla si a v Hrobu nasupeně přestoupila do sousedního vozu. Holt ne každému osud dopřeje, aby zažil to, co Ferri :-).

Už téměř doma, ve vchodu do našeho paneláku, jsem vzbudil zájem dvou sousedek. Jedna z nich na mne ukázala prstem a nadšeným tónem hlasitě upozornila tu druhou: “Podívej, jak ho má velkýho!”

Ve výtahu už byl naštěstí od ženských klid, a chvíli na to Dáša vše, čím bych mohl přitahovat nežádoucí pozornost cizích bab, rozkrájela, obalila a osmažila k večeři.

• Zpět na news