Tojnaří webové doupě

Tojnárkovo stinné stránky

Sobota 24. července – Trojmezí Čechy - Slovensko - Rakousko + přejezd do Hodonína

Na hotelu jsme zjistili, že Verča potřebuje koupit pláštěnku, takže ihned po vyzvednutí kol v půjčovně na nádraží jsme zajeli do Sportisima. Tento krátký prolog se trošku protáhnul. Po pár kilometrech jízdy, naštěstí v malé rychlosti a na rovině, se u Verčina předního kola uvolnil špatně utažený drát a vytvořila se osma, se kterou se jet nedalo. Okamžitě jsme to na nádraží reklamovali, bicykl nám vyměnili a ujistili nás, že za opravu nic platit nebudeme.

Vyjíždíme s pořádným zpožděním, asi ve tři čtvrtě na dvanáct. Fotím ceduli vyzývající k udržování pořádku, ale jen v létě :-).

Pořádková cedule
Pořádková cedule

Kousek za cedulí vjíždíme do brány obory Soutok a po chvilce dojíždíme k bývalému hradišti Pohansko. Zde najdete zrekonstruovanou velkomoravskou polozemnici a empírový lovecký zámeček, který postavili Lichtenštejnové na začátku 19. století. Mimo jiné ho údajně využívali i jako útočiště při milostných hrátkách. Dnes nabízí muzeum a funkční bufet(y).

Velkomoravská polozemnice
Velkomoravská polozemnice
Zámeček
Zámeček
Podloubí s bufetem
Podloubí s bufetem

Odbočujeme k jihu a po chvíli se napojujeme na Hraniční cestu, tzv. Signálku, na které kdysi pohraničníci lovili lidi, kteří chtěli uprchnout z komunistického Československa na západ. Kolem nás se rozkládají polootevřené lesy se spoustou výrazných starých dubů, ozdobených jmelím, a často i čapím hnízdem. Tolik čápů pohromadě jsem v životě neviděl, tady je snad ani nemá cenu chránit :-). Od průjezdu jižní branou obory už jedeme souvislým lužním lesem. Stezka odbočuje na úzkou dřevěnou hať. Míjíme historický hraniční kámen.

Čapí hnízdo
Čapí hnízdo
Hraniční kámen
Hraniční kámen

Odsud už zbývá jen pár set metrů k soutoku Dyje a Moravy, přičemž obě řeky by dle mých informací měly být mělké a s mírným proudem. Na místě zjišťuji, že prudké deště minulých dnů oba toky pěkně rozvodnily a původní záměr dobrodit se až k Trojmezí s GPS v ruce není realizovatelný. Na rakouské straně sice dva rybáři stojí ve vodě po kolena, ale když se spolu s Verčou ponoříme do klidněji vypadajícího koryta Moravy, okamžitě jsme přinuceni pořádně zabrat, aby nás proud neunesl někam k Dunaji. Snažím se plavat směrem doprostřed toků, kde jsem si vytyčil kýžený hraniční bod, ale nakonec se spokojuji s dosažením mělčiny u rakouského břehu. Na této kose z naplaveného písku rybařili ti Rakušáci. Ani návrat proti proudu Dyje není zadarmo, nakonec ale oba dva nacházíme místo, ze kterého se dá vylézt na břeh.

Mys Čech
Mys Čech
Trojmezní bod
Trojmezní bod
Vlevo Slovensko, vpravo Rakousko
Vlevo Slovensko, vpravo Rakousko

Po krátkém občerstvení se vracíme zpět do obory a rozdělujeme se. Páni kluci se vydávají po Jiklínské cestě, která se klikatí západně od standardní cyklostezky podél Moravy, po které vyráží holky. Ani já s Honzou však nechceme o tuhle projížďku přijít, tak si přidáváme 20 kiláků navíc tam a zpět k bodu, kde jsme se rozloučili s děvčaty. Nevím proč, proti proudu se mi jede lépe. Není čas na pořizování fotek, makáme za babama. Počkaly na nás v Mikulčicích, a spolu s nimi i bufet. Ještě než zavřeli, dopřáli nám pivo a limonádu.

D cíle dnešní etapy zbývalo už jen necelých 8 km.

Po bleskovém ubytování v ubytovně Kubra spěcháme do města na večeři. Sprcha počká :-). Po vyfocení kostela na náměstí jsme objevili super indickou restauraci Taste of India, kde fakt skvěle vaří.

Kostel sv. Vavřince
Kostel sv. Vavřince

Sprcha s plným bříškem je super, jenomže voda začala padat také z nebes. A slejvák to byl řádný, parkoviště před ubytovnou proměnil v rybník. Doufáme, že zítra se počasí umoudří.