Tojnaří webové doupě

Tojnárkovo stinné stránky

Neděle 25. července – Přes Moravskou Saharu do Bzence a zpět do Hodonína

Lilo bohužel i ráno, což znamenalo snídani na ubytovně a odložení startu etapy až na jedenáctou hodinu. Ještě trochu krápalo, ale než jsme dojeli k řece Moravě, Svatého Petra přestalo kropení bavit a dovolil nám sundat pláštěnky. Měl jsem štěstí a vyplašil žlunu, vyfotit se nechal až rybníček s lekníny těsně před Rohatcem.

Pokračovali jsme přes Rohatec k Národní přírodní památce Váté písky. Ty na první pohled moc pouštně nevypadají, jsou zarostlé travou a malými borovičkami. Písčité cesty ale už Dakar připomínaly silně, ostatně úseků, kde se muselo máknout, nebo dokonce slézt z kola, jsme si po celý den užili dost. Místní písek zde i těží.

Rybníček před Rohatcem
Rybníček před Rohatcem
Váté písky
Váté písky
Těžba písku
Těžba písku
Pískomilná kytka
Pískomilná kytka

Po cyklostezce jsme dojeli do Bzence, kde chcíp pes. Většina hospod byla zavřená, zbytek beznadějně obsazený. Objeli jsme si kolečko přes zámecký park s Bzeneckou lípou a nakonec se uchytili na zahrádce restaurace Beta.

Bzenecká lípa
Bzenecká lípa
Stráášně stará
Stráášně stará
Částečně ležící
Částečně ležící
Zámek Bzenec
Zámek Bzenec

Chvilku jsme poseděli a rozhodli se vyjet na kapli Starý hrad nad městem, odkud je nádherný výhled, dokonce vylepšený možností vylézt na věž. Poté už nastal čas k návratu. Znovu nás čekal průjezd vracovskými dunami s výzvou v podobě téměř nesjízdných písčitých cest. Od Žižkova dubu už se ale jelo docela dobře, i když síly ubývaly.

Kaple Starý hrad
Kaple Starý hrad
Výhled na Bzenec
Výhled na Bzenec
Směr Bílé Karpaty
Směr Bílé Karpaty
Moravská Sahara
Moravská Sahara
Cesta Saharou
Cesta Saharou
Radost cyklistek :-)
Radost cyklistek :-)
Radostné šlapání
Radostné šlapání
Žižkův dub
Žižkův dub

K Hodonínu jsme se přibližovali ze strany, kde podle mapy v červnu letošního roku začínalo tornádo. V této oblasti už ho připomínají pouze olámané větve stromů a zákazové cedule.

Zákazy před Hodonínem
Zákazy před Hodonínem

Zastavili jsme se v Kauflandu a na ubytovnu jsme dojeli až v osm večer. Všichni padli a odmítli se mnou zajít na večeři. Tož jsem vyrazil sám, ale uchytil jsem se už jen v kebabárně. Poté jsem navštívil minipivovar Kunc, odkud mne po vypití jednoho Šviháka vyhnali.

Obraz v pivovaru
Obraz v pivovaru

Na náměstí hrála dechovka k tanci a stánek nabízel dva moky vyráběné ve druhém hodonínském minipivovaru Křikloun. Naštěstí nalévali nejen tancujícím důchodcům. Ptal jsem se výčepáka, jak je možné, že se jak v Břeclavi, tak v Hodoníně uživí dva minipivovary. Prý nejde pít pořád jen víno, občas je třeba kyselinku spláchnout. Druhý kalíšek jsem si raději odnesl do parku u Staré Moravy, kde už hudba nerušila.