Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Pondělí 16. března – trek Reka
Hemenex nám připravili na osmou ráno, před půl desátou vyrážíme. Ještě ve vesnici míjíme morový sloup s replikou kamenného kříže na paměť obětí moru v roce 1778. Za obcí Kačice–Pared zabočujeme ke kostelu Narození Panny Marie s pečlivě upraveným hřbitůvkem (ve Slovinsku jsem nenarazil na žádné zanedbané pohřebiště).
Jdeme po Via Alpina, ale hned za vesnicí Pared jí opouštíme a dáváme přednost méně prošlapané východně od závrtu Dol Sokolak, kde rostou nádherné koniklece. Odtud je to jen kousek k výstupní bráně nejdelší trasy po Škocjanských jeskyních.
- Přechod do Matavunu (6.3 km/ 134 m/ 1:30 hod. chůze + 15 min. zastávek)
Začínáme klesat dolů k Rece. Svahy zdobí nejen kytky, ale také červeně zbarvená dřevokazná houba ohnivec rakouský. Dole fotím mj. vody Reky těsně před ponořením do podzemí Mahorčičovy jamy, jez a spousty kytek.
Po vystoupání zpátky na planinu procházíme obcí Naklo a po silnici se dostáváme ke kapli Sv. Maura. Následuje nudná asfaltová vložka, náladu mi zlepšují trsy bylin (snědek chocholičnatý = betlémská hvězda a ipheion uniflorum = jarní hvězda), kozy a ovečky pasoucí se na břehu Reky a skokánek na mostě.
Za mostem odbočujeme na cestu po pravém břehu Reky, napojujeme se na červenou značku, ale omylem z ní předčasně odbočujeme do prudkého svahu. Přišli jsme tím o ještě příkřejší výstup nahoru k zřícenině hradu Školj, kde pěšina serpentinuje vzhůru po rozpadlých dřevěných schodech. Ruinu hradu nedávno koupili nějací nadšenci a začali jí rekonstruovat, takže dovnitř se nesmí.
Kousek za hrádkem dáváme pozdní oběd a fotíme rozličně zarostlé výhledy do údolí. Jedna skalní vyhlídka se zábradlím byla obzvláště pěkná. Následuje další sestup dolů k řece, focení jezu z druhé strany a opětovné šplhání do kopce nad Mahorčičovou jamou.
Nahoře se můžete vydat hned z několika slepých odboček, jedna z nich k mému překvapení vede rovnou do zpoplatněné jeskyně. Obrátil jsem se u náznaku plotu, ale dalo se popojít mnohem dál. Tyto prostory aktuálně nejsou až do 1. května. veřejnosti přístupné.
Stoupáme po úzké stezce ve svahu s výhledy na Reku a vesnici Škocjan, rostou tam netřesky a kyvor lékařský.
Pokračovali jsme přes sedlo Betanja k Malé dolině. Pěkně velká propast, skrz kterou vede trasa prohlídky Škocjanských jeskyní, ale jen v hlavní sezóně. Nezbývalo než si je prohlédnout aspoň z nadhledu. Dáša se strmých skal bála, tak počkala na první vyhlídce a nechala mne oběhnout vše, kam mne oplocení jeskynního areálu pustilo. Na fotce z protější strany se Dáša proměnila v malou modrou tečku.
V závěru výletu jsme obkroužili závrt Lisičina, skrz který je vidět i škocjanský kostelík, a přes Dolnje Ležeče (i tam fotím kostel) jsme došli do hotelu Malovec v Divači.
- Trek podél Reky (12.3 km/ 557 m/ 2:58 hod. chůze + 45 min. zastávek)
Po osprchování a krátkém odpočinku jsme vyrazili na večeři do restaurace Malovec za rohem. Já chtěl ochutnat další vyhlášenou místní pochoutku, ale měli zase jen jotu, navíc s homeopatickým podílem masa a zas zvěřinový guláš s chlebovým knedlíkem. Ten byl chutný, a ještě chutnější bylo bílé vínko Malvazija. Víno hodnotím jako jednoznačně nejlepší slovinskou potravinu.