Tojnárkovo stinné stránky
Po snídani procházíme přes Divaču směrem na jih, míjíme kapličku Panny Marie a zajímavý železniční památník, výhybku uprostřed kruhového objezdu. Fouká svižný větřík, chvílemi mi je docela zima. Na borovici tu visí zámotek, podobné už jsme potkali na řadě míst, a stále nevíme, oč se jedná. Podařilo se mi vyfotit i ještěrku.
Pohodlná lesní cesta nás dovedla k vyhlídce Belveder, odkud je nádherně vidět propast Velika dolina. Dáše si pohledy do hluboké a příkré propasti moc neužívá, fotí téměř naslepo. Zbývalo už jen pár metrů do infocentra Škocjanských jeskyní.
Zde začínají všechny prohlídky, teď mimo sezónu (do 1. května) je otevřená jen nejkratší, tříkilometrová trasa s cca 600 schody, která končí ve Velike doline. Uvnitř jeskyní se fotit nesmí, tak jsem pořídil jen pár záběrů poté, co jsme vylezli z díry na světlo. Domáhal jsem se možnosti vyjít ven z kaňonu pěšky, ale ani to se do května nemůže. Museli jsme povinně vyjet lanovkou.
Na začátku cesty zpět nás zaujalo malé závrtové jezírko, tzv. kal, ve kterém se mihotalo spousta čolků, žab a jejich vajíček. Výlet jsme si prodloužili o okruh naučné stezky těsně před Divačou. Obchází kráter Risnik, dá se z ní odbočit ke třem jeskyním. Pečina Triglavca byla pěkná, i s náznakem krápníků, Mala Triglavca byla plná zbytků stavebního materiálu a Brezno pri Risniku chránila uzamčená mříž. Cestou jsem si vyfotil hvězdnatec zubatý.
Po včerejší zkušenosti v restauraci jsme se rozhodli, že si na večer nakoupíme v místním supermarketu Tuš. Museli jsme strpět pár minut ve frontě, jelikož se zasekla jediná pokladní kasa. Já si vybral několik druhů místní speciality burek. Jak sýrová tak masitá varianta byly téměř bez chuti, špenátový docela ušel. Zapili jsme to litrem bílého vína Goriška Brda. Nebylo špatné, ale domů si vezu mnohem lahodnější Mavaziju.
Návrat z jeskyní (7.4 km/ 236 m/ 1:37 hod. chůze + 59 min. zastávek)