Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Středa 18. března – Sežana – Štorje
Ráno jsme snídali hned o sedmé, abychom stihli přesun do Sežany, kde máme uschované věci na druhou etapu výletu a přejezd busem do Štorje, kde jsem objednal ubytování na následující tři noci. Večer foukal silný vítr, a také ráno fičák pokračoval. Teplota se krčila pět šest stupňů nad nulou, a občas spadlo i pár kapek. Pořádně jsme se zakuklili a vyrazili do nečasu.
Minuli jsme jeskyni Divaška jama, v březnu provádí jen v neděli. Během pochodu není co fotit, v sychravém počasí se mi ani nechce sundávat rukavice. Až těsně za městečkem Lokev mne zaujal lesík plný zajímavých vápencových boulderů. Bez povšimnutí procházíme areálem jeskyně Vilenica, přestože jde asi o nejdéle turisticky přístupnou jeskyni světa. Už v roce 1633 ji její majitel, hrabě Petač, dal do správy lokevské farnosti a dovolil jí volně nakládat s příjmy z prohlídek. V polovině 19. století byla známá jako největší a nejlépe prozkoumaná jeskyně Krasu. Otevírají ale až 1. dubna. Musíme popojít po silničce do Sežany, ale hned jak to jde, z ní odbočujeme na paralelní lesní pěšinku. V mapě jsem si všimnul nějakého pomníčku, skalního útvaru “kamniti osamelec”. Za pomoci mobilu jsme ho i objevili. Do jeho stěny kdosi kdysi vyryl nápis “Sessana 1818”.
Cesta se stočila zpět k silnici, překročila jí a pokračovala dál na západ. Můžete z ní odbočit na několik pěšinek. které vedou k propastem. My prozkoumali Jamu v Partu pri ogradi. Byla zamřížovaná, ale nezamčená. Bez lana bych jí nezkoušel. Netopirjeva jama pri Orleku láká dobyvatele hlubokých děr lehce odstranitelnou mříží hned vedle cesty.
Hlavním lákadlem na této trase pro mne bylo Orleško škrapljišče. Škrapy, krasový jev, který vzniká korozní činností vody obohacené o oxid uhličitý, která prosakuje vápencovou horninou a vytváří velmi zaostřené prohloubeniny, žlábky či hřbítky v podloží, mne vždycky fascinovaly. Orlecké škrapové pole není největší, přesto ale nabízí několik zajímavých detailů.
Do Sežany jsme dorazili s dostatečným předstihem, abychom vyzvedli zavazadlo a stihli odjet do Štorje.
- Návrat do Sežany (14.8 km/ 320 m/ 2:40 hod. chůze + 18 min. zastávek)
Jenomže v hotelové recepci zas nikdo nebyl, přestože jsem si odpolední vyzvednutí batohu včera večer domluvil telefonicky). Naštěstí zavazadlo zůstalo přesně tam, kam jsem ho v neděli ráno zasunul. Dopřáli jsme si oběd v restauraci. Polední menu měli za pouhých 8 € (polévka, hlavní jídlo a salát). Já si dal pleskanicu.
Zašli jsme na místní autobusové nádraží, jelikož webové stránky Arriva.si při každém pokusu zakoupit si elektronickou jízdenku vytrvale havarovaly. Dívčina v pokladně nám prodala papírovou.
Pořád jsme měli dost času, v místě ubytování nás čekali až po 16:00. Tak jsme se procházeli po městě a hledali nějakou cukrárnu. Dle tvrzení místních tam ale žádnou nemají. Přesto se nám jí podařilo objevit, v komplexu obchodního centra Spar. Dali jsme si tam lahodný dort “kremna rezina”. Po návratu na autobusák jsem zjistil, že jsem jízdenku zasunul do děravé kapsy a někde mi vypadla. V úvahu připadala jen ta cukrárna, tak jsem tam naklusal. Servírce jsem vysvětlil problém a ona jí po krátkém prohledání koše s vyhozenými účtenkami našla. Dáše jsem vysvětlil, že správný krizový manažer musí umět nejen krize řešit, ale je i vytvářet :-).
- Průzkum Sežany (2.7 km/ 34 min. chůze + 2 hod. zastávek a čekání)
A nezůstalo jen u jedné krize. Když jsem si z nudy začal prohlížet jízdní řády, zjistil jsem, že náš spoj, nalezený na webu Arriva.si, v nich chybí. Nervozita narostla, když nepřijel ani v čase inzerovaného odjezdu. Ve stanici už zbyly poslední dva vozy, oslovil jsem proto šoféra, který se právě chystal odjet do garáže. Tvrdil mi, že naším směrem už dnes nic nejede. Ukázal jsem mu jejich web, načež on změnil názor, že máme počkat na řidiče vedle stojící mikrobus. Naštěstí měl pravdu.
Sotva jsme usedli do busu, přišla mi od majitelky penzionu SMS, kde jsme a že nás chce ze zastávky odvézt. Protestoval jsem, že ten kilák k nim v pohodě dojdeme. Následovalo rezolutní přemlouvání, důsledné odmítání a nakonec telefonát, že už pro nás jede. Nezbylo než podlehnout nátlaku a do penzionu Kras 24 dojet autem.
Až během ubytování jsme se dozvěděli, že máme nocleh bez snídaně (nějak jsem to přehlédl). Odmítli jsme odvoz na nákup zpět do Sežany, rozhodli jsme se doklepat zítřek z vlastních zásob a doplnit zásoby při návštěvě jeskyní v Postojné.
Doprava do Štorje (7.6 km/ 1 hod. jízdy)