Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Pátek 20. března – jeskyně Postojna Jama
Ráno vyrážíme pěšky na bus do Postojné. Bez snídaně, tu si hodláme zakoupit v cílovém městečku.
Pěšky na bus (1.2 km/cca 13 min. chůze)
Bus přijel s drobným zpožděním, podstatnou část cesty se vlekl za pomalým kamionem, ale dovezl nás bezpečně až na konečnou.
- Přejezd do Postojné (28 km/cca 44 min. jízdy)
Okamžitě jsme spěchali do sámošky Mercator na snídani. Dáša spořádala několik burků a já pár hot-dogů. Chutné byly zejména ty v listovém těstě. Ještě jsme si tam obhlídli nabídku a předplánovali odpolední doplnění zásob. Následně jsme, popoháněni svižným větříkem, vyrazili směrem k vyhlášeným jeskyním Postojna jama.
Máme dost času, zdejší personál teprve nastupuje a většina obchůdků i občerstvení ještě neotevřela. Obkroužili jsme malé kolečko okolo infocentra, restaurace Jamski dvorec a řeky Pivky, která zdejší jeskynní systém již několik milionů let pilně buduje.
- Přechod k jeskyním (2.2 km/63 m přev.; cca 36 min. chůze + 36 minut nákup a focení)
Zdejší jeskynní areál, který je druhý nejrozsáhlejší ve Slovinsku, nabízí několik druhů vstupenek. My si vybrali trojkombinaci jeskyně s muzejní expozicí a viváriem za 42.9 €. O muzeum zájem nemáme, ale chceme do vivária, kde mají akvárium s macaráty. Kdybych tušil, že je ukazují i dole na konci hodinu a půl dlouhé prohlídky, spokojil bych se s holým vstupným do jeskyní za 32.9 €.
Trošku jsem doufal, že mimo sezónu tu nebude moc velký nával, ale mýlil jsem se. Lístky jsme měli na desátou, dostavit jsme se museli půl hodiny předem, aby nás stihli odbavit a naskládat do malých podzemních vláčků, které turisty přibližují na start exkurze.
Už cesta vláčkem byla zajímavá. Trasa vedla nádherně vyzdobenými chodbami s nasvícenými krápníky, jenomže vlak jel tak rychle, že rozumně vyfotit se skoro nic nedalo. Během jízdy jsem se párkrát leknul, že křísnu hlavou o skálu, ale ani mně, popř. někomu mnohem vyššímu se nic nestalo. Trasu vlaku, stejně jako prohlídky jeskyně, jsem si naklikal na mapy.com, takže vím, že jsme ujeli cca 1.6 km.
- Vlakem do jeskyně (1.6 km jízdy)
Na začátek nás čeká poměrně strmý stoupák, následovaný neméně prudkým klesáním. Docela jsem litoval doprovod jedné vozíčkářky, která trasu absolvovala s námi. Průvodkyně se nás snažila držet pohromadě, abychom se nepromísili s jinými skupinami. Moc se jí to nedařilo, neboť nás hnala docela velkou rychlostí, takže nebylo lehké udržet tempo. Jelikož jí zároveň selhalo komunikační zařízení, příliš zajímavostí jsme se od ní nedozvěděli. Ale krápníky tam mají fakt impozantní.
Pochopil jsem, že se nemám snažit zároveň stíhat výklad i focení, nicméně snažil jsem se.
Za krápníkovou jeskyní jsme přešli přes tzv. Ruský most (postavili ho Rusové) a překonali propast spodních partií jeskyně.
O chvíli později klesáme do nejnižšího bodu trasy a následně pod stejným mostem procházíme a směřujeme k sálu s největší chloubou a symbolem zdejšího areálu, bílým stalagmitem zvaným Briliant.
Dostáváme se do síně, kde je zakázáno fotit, jelikož tam v akváriu chovají macaráty jeskynní. Skutečně jsem jich tam pár viděl, hlavní cíl splněn :-). Pak už se rychloexkurze chýlila ke konci. Přes Koncertní síň s kapacitou až deset tisíc návštěvníků směřujeme k jediné jeskynní poště na světě. Koupil jsem tam na památku plyšového macaráta.
- Prohlídka jeskyně (1.6 km, zřejmě jsem nenaklikal úplně všechny chodby)
Najednou nás všechny začali nahánět do vláčku, který nás dopravil zpět k východu z jeskyní.
- Návrat vláčkem (1.8 km jízdy)
Macaráty už jsme sice viděli, přesto jsme si na ně zašli ještě do vivária. Tam jsme si půjčili sluchátka s českým výkladem (asi jsme to měli udělat i v jeskyni). Zdrželi jsme se jen chvilku. Fotit akvárka se samozřejmě nesmí, pořídil jsem si aspoň snímek macarátího modelu.
Zrovna byl čas oběda, tak jsme navštívili samoobslužnou restauraci Briliant. Žádné místní speciality tu nenabízí, musel jsem se spokojit s porcí kuřecích paliček s hranolkama, která byla tradičně “po slovinsku” vydatná. S plným břichem jsme ještě nakoukli do kostela sv. Štefana. Je sice kvůli rekonstrukci zavřený, my ale měli štěstí na otevřené dveře. Nikdo nás nevyhnal.
Stavili jsme se v Mercatoru a domů si dovezly potravu na zbytek pobytu.
- Pěšky do Postojné (1 km/38 m přev.; cca 12 min. chůze + 4 minuty zastávky)
Nasedli jsme do právě odjíždějícího busu a vrátili se zpět do Štorje.
- Přejezd do Štorje (28 km/cca 30 min. jízdy)
Hned po vystoupení z dopravního prostředku na nás zatroubilo auto. Majitel penzionu Aleš nás chtěl zas odvézt dom. Tentokráte se nechal odmítnout, asi někam spěchal.
Pěšky do penzionu (1.2 km/35 m přev.; cca 14 min. chůze + 3 minuty hovor)