Tojnaří webové doupě

Tojnárkovo stinné stránky

Sobota 4. září – Kněhyně - Smrk - Srdce Beskyd

Po vydatné snídani si dáváme na čas a vyrážíme až po deváté. Já si chci projít trasu, kudy jsem ještě nešel/neběžel, lesní naučnou stezku Radegast se studánkou U Koloucha. Zbytek rodiny jde klasickou hřebenovku, jelikož chce vidět sochu Radegasta.

Studánka U Koloucha
Studánka U Koloucha

Naše cesty se spojují těsně před Pustevnami.

Davy lidí nás donutí pokračovat téměř bez zastavení. Dáše se nechce do kopce přes Tanečnici a volí zkratku po zelené, já s Verčou a Honzíkem si chceme prohlédnout rozhlednu Stezka Valašska. Strašlivé a předražené monstrum, ani zde se nemá cenu zdržovat. Za vyfocení hodné považuji až mužíky na vrcholu Tanečnice. Ve studánce pod sedlem si Verča doplňuje vodu, pak se snažíme dostihnout Dášu. Čeká na nás až na Čertově Mlýně, k Čertovu stolu už jdeme zas všichni spolu.

Vrchol Tanečnice
Vrchol Tanečnice
Čertův stůl
Čertův stůl

Klesáme do sedla Kněhyně, kde sedí dvě sportovně oděné dívky. Navádí nás, ať nechodíme na vrchol, abychom neplašili tetřevy. Že prý se hora dá krásně obejít po červené. Tahle prodlužka se nám ale vůbec nehodí do krámu. Vracíme se a odbočujeme ke studánce U partyzánky. Chci dodržet plán a vylézt na kopec, kam se ještě nedávno legálně chodilo. Rodinka protestuje, počkají na mne u pramene.

Borůvčí na Kněhyni
Borůvčí na Kněhyni
Kříž na Kněhyni
Kříž na Kněhyni

Za necelých dvacet minut jsem zpět, nevyplašil jsem ani pírko. Pokračujeme pěšinou k pomníku partyzánky Valentové a dál ke hranici rezervace. Naše další kroky vedou ke Kněhyňské jeskyni, tu se nám ale objevit nepodařilo. Cestičkou už zjevně dlouho nikdo nešel, nakonec se nám ztrácí definitivně.

Sestupujeme do údolí Kněhyňky, bystřiny s pěknými kaskádami.

Kaskády Kněhyňky
Kaskády Kněhyňky
Kněhyňka
Kněhyňka
Kněhyňka II
Kněhyňka II

Jdeme po traverzovce nad Kněhyňskou ráztokou, tečou po ní potoky vody. Sestup dolů do údolí Čeladenky absolvujeme po hřebeni azimutem. Chvilku jdeme po silničce, na které parkují houbaři. Za osadou Plucnarka odbočujeme po zpevněné komunikaci na východ. Proti nám ze shora sbíhá několik děvčat, která zkouší Sedm Beskydských vrcholů týden po závodě. Bohužel ale sešly z trasy, ukazujeme jim na mapě, jak hluboko klesly. Nás čeká postup právě opačný, míříme na Smrk, ale netradiční cestou přes Rakové. I nám se cesta ztrácí, ale naštěstí jsme schopni udržet směr a po chvíli se dostáváme k rozcestí Polana. Pak už není co řešit, kromě namáhavého stoupání po červené turistické značce. Na vrcholu posedává několik lidí, z vyhlídky je v dáli vidět Radhošť, ze kterého jsme před sedmi hodinami vystartovali.

Vrchol Smrku
Vrchol Smrku

Ze začátku se navracíme stejnou cestou. Trošku pospícháme, abychom do 19:00 stihli večeři v hotelu Srdce Beskyd.

Hotel, bývalá velkokapacitní rekreačka, je kvůli soukromé oslavě narozenin uzavřený. Objednaný nocleh ale platí, a před usnutím dostáváme večeři i s pár pivama. Mají však po sezóně, už moc netopí, i na teplou vodu si musíme chvilku počkat. Jedna noc se tam však přečkat dá.