Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Čtvrtek 6. srpna – vlak Litvínov – Kraslice + přejezd do Božího Daru
Dáša si prosadila výjezd brzkým ranním vlakem, bála se, že nestihne včas dojet do cíle první etapy. Odjezd v 6:41 Honzík odmítl akceptovat a vyrazil sám o dvě hodiny později. Aby neztratil čas čekáním na přestup v Sokolově, dojel i do Kraslic po vlastní ose.
Do Mostu jsme jeli LänderBahnem a pokračovali ČD rychlíkem Krušnohor. Všechny cyklomístenky byly obsazené, což je během léta standard. Rezervaci jsme si proto zajistili už v předstihu. Díky minutovému zpoždění jsme v pohodě přestoupili na GW Train do Kraslic. I ten byl dost narvaný, naštěstí míst pro dvě i více kol bylo dost.
Těsně před půl devátou jsme naskočili do sedel a vyrazili od kraslického nádraží do hor. Nejprve jsme museli opatrně po chodníku projet mezi chodci a bagrem, který opravoval příjezd k vlakům, a po krátkém klesání jsme začali ukusovat první z dnešních 1091 metrů převýšení. Asi ve třetině stoupání z 550 do 700 m jsem vyměkl a na kolo nasedl až na relativní rovince za osadou Sklená, kousek za odbočkou se zákazem vletu čarodějnic. Další fotky jsem pořídil na vyhlídce nad Kraslicemi se skalním sukem, suťoviskem ve svahu a výhledy do kraslického údolí i na německý Klingenthal.
Kola jsme vytlačili po žluté značce na cyklostezku, kde jsme kvůli radosti, že se zas chvilku můžeme svézt, minuli plánovanou odbočku k vyhlídce u vysílače. Vzápětí nás oba málem srazil dřevařský kamión. Turistická značka se naštěstí vrstevnicově uklidnila, a pohodově nás vedla po hřebeni, který jakýsi místní řezbář přizdobil několika dřevěnými soškami při okraji cesty.
Další pauzu jsme si dopřáli u Fischerovy studánky. Nápis na ceduli zdejší vodu označuje za nevhodnou k pití, aktuálně se však jedná o přehnané varování, já i Dáša jsme se bez problémů napili. Naopak doporučuji řídit se návodnou větou, vyrytou do berly dřevěné sochy vousáče, který stojí u pramene na stráži.
Na cyklostezce u zaniklé obce Břídlová jsme museli uskočit před nebrzdícím náklaďákem, který svážel dřevo a asi i přejeté cyklisty. Následně jsme došlapali až do restaurace Kovářská bouda v Přebuzi, kde jsme v roce 2012 pořádali Mistrovství světa v rogainingu. Kvůli vedru jsme si lehký oběd dopřáli ve stínu pípy uvnitř hospody.
Ve stoupání na Rolavu začal foukat vítr a trošku se ochladilo, tak jsme vynechali koupací a ochlazovací zastávku u Rolavského rybníku. Zabrzdili jsme až u restaurace Jelení, odkud nás ale vyhnali, jelikož za 15 minut zavírali. Nezbylo než pokračovat po klasické běžkařské trase okolo Zaječího vrchu. V zatáčce pod Vlčí horou jsme byli svědky zásahu, při kterém jeden jeep vytahoval druhý, vyklopený do příkopu. Asi neznal pořad “Pozor, zákruta!”.
Po zdolání stoupáku Horní Blatnou jsme nabrali síly v mé oblíbené hospůdce U Medvěda. Spolu s námi se tam občerstvoval i Satánek. Černá kočka, nikoli kocour, si přinesla vlastní myš. Chvilku se s ní chlubila nám všem na zahrádce, ke konzumací přikročila až když jsme odcházeli. Myška jí v zubech pěkně křupala :-).
Během zastávky v pivovaru Rýžovna nás konečně dojel hladový Honzík. Musel nutně povečeřet, takže jsem stihnul ještě další pivo.
Na Božák nám zbývalo už jen pár kiláků. V samém závěru jsem minul odbočku k penzionu Erika a do cíle dorazil až po drobném kufrování.
- Trasa Kraslice – Boží Dar (45.5 km/1091 m převýšení/4:05 hod. jízdy a tlačení, 4:21 hod. zastávek)
- Čtvrteční trasa Honzík
Na večeři jsme zašli do osvědčené restaurace hotelu Zelený Dům. Chutného candáta jsem zapil Plzeňským Prazdrojem.