Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Sobota 8. srpna – Svahová – Fláje – Adolfov
Stejně jako včera a předevčírem začínáme do kopce. Samotoč po ránu míjím bez ohlédnutí, spěchal jsem napřed, abych v cílové vesnici stihnul odpolední proběhnutí. V Malém Háji jsem na chvilku zastavil a vyfotil kostel Nejsvětější Trojice.
Makal jsem po paměti přes Horu Svaté Kateřiny, Novou Ves v Horách, Mníšek a dál po běžkařském okruhu těsně vedle česko-německé hranice. Jelikož jsem tam štrádoval snad milionkrát, připadalo mi zbytečné koukat se do mapy. V důsledku toho jsem místo nejkratší cestou po cyklostezce obkroužil celou rezervaci Černý rybník a přidal si 2.5 km navíc. Aspoň, že mimo asfalt. Následoval sjezd na Fláje, proložený několika menšími vlnkami stoupání. Přejel jsem hráz přehrady a zamířil poobědvat v Bistru Fláje, kde velmi dobře vaří. Ceny sice drží na trošku vyšší úrovni, ale ukázkově zvládají davy zákazníků. V sobotu po poledni měli narváno na zahrádce i uvnitř, ale svůj stůl jsem si našel.
Po jídle jsem venku potkal Dášu a partu litvínovských turistů, kteří dali přednost občerstvení z vlastních zásob. Pak jsem popojel k nově (od června) nainstalované soše sv. Jana Křtitele, nabral vodu v protější studánce a pokračoval po silnici směrem na Moldavu.
Nad křižovatkou na Dlouhou Louku jsem odbočil na pěšinu, která vede ke Grünwaldskému rašeliništi. Nebyla moc sjízdná, samá tráva, vyjeté koleje…, ale podařilo se mi po ní dostat až na zpevněnou cestu směřující k větrným elektrárnám na Hutunku. Lesáci nám tam stavějí spoustu oplocenek.
Vynechal jsem občerstvení v (K)rušném bistru a po červené vyšlapal přes vrch Klínovčík na Vitišku. Ani tam jsem nezastavil a spěchal na Cínovec. Tam jsem bez focení minul kostel Nanebevzetí Panny Marie, z jehož věže musí být úžasný výhled na nudapláž Dlouhý rybník, která se nachází hned naproti přes silnici. Vyfotil jsem si až ostrůvek leknínů daleko za pláží plnou naháčů.
Silnička na Fojtovice je v těch místech opravdu úzká, takže německý autobus, který se po ní nevím proč rozhodl projet, musel co deset metrů zastavovat a pouštět protijedoucí vozidla, čímž v našem směru vytvořil slušnou kolonu naštěstí klidných účastníků silničního provozu. Troubu jsem potkal až o kus dál, v zatáčce před Habarticemi. Zrovna, když jsem se vyhýbal štěrku, který zasahoval skoro do půli silnice, přiřítila se zezadu dodávka s vlekem, řízená zřejmě králem silnic. Klaksonem mi dal najevo svou nelibost, prohnal se těsně podél mého kola a jeho přívěsný vozík mne minul jen o centimetry. Ale to už jsem byl skoro v cíli, na chatu Florian v Adolfově jsem dorazil kolem dorazil těsně před čtvrt na pět.
- Trasa Svahová – Fláje – Adolfov (59.1 km/964 m převýšení/4:42 hod. jízdy a tlačení, 1:46 hod. zastávek)
- Sobotní trasa Honzík
Ubytoval jsem se, strčil kolo do úschovny, a v rychlosti na mobilu vymyslel trasu výklusu. Až teď na mapy.com zjišťuju, jaký vražedný okruh jsem si naplánoval. Začalo to nevinně. Hned po vyběhnutí mne zaujala památka na Járu Cimrmana. Cedulka na stromě připomíná epizodu z Mistrova života, kdy si během chodeckého závodu, který vyhrál, v úporném vedru odplivnul právě na tomto místě.
Jen o pár metrů dále, u penzionu Adolfovský Dvůr, jsem si málem odplivnul i já. Můžeme být rádi, že jsme se neubytovali právě tam. Majitel zde pořádal last minute svatbu, kvůli které vyhnal dva hosty, přestože měli objednaný a zaplacený nocleh. Naštěstí našli náhradní azyl v našem hotýlku. Obřad samotný navíc moderoval jakýsi dýdžej, který přes repráky na plné koule oblažoval celou vesnici úděsnou hudbou a odpornými kecy. Večer na něj prý místní zavolali policii.
Randálu jsem utekl po červené turistické značce, vyfotil pamětní kříž, který připomíná Boží muka, srovnaná se zemí v roce 1950. Od něj jsem běžel po poli s výhledem na Děčínský Sněžník a křoviny bažinaté lesostepi až k altánku “U Větrova”.
Zde jsem zabočil na severozápad a po úzké pěšince přeběhl do Německa, kde asi mají nějakou geopatogenní zónu. Žlutá značka mne nejprve zavedla ke kamennému kříži Leichenstein. Leží nedaleko od staré poštovní cesty z Drážďan do Teplic, a připomíná zavražděného krejčovského pomocníka z Rudolphsdorfu. Ten byl při návratu ze zahraničí zamordován řeznickým pomocníkem, který tělo oběti následně ukryl v hromadě klestí. O chvilku později, těsně před návratem do Čech, jsem narazil na tzv. Černý Kříž. Dle jedné legendy zde byl vztyčen na památku zkázy poštovního vozu, který se zde i s cenným nákladem propadl do země. Druhá, mnohem pravděpodobnější pověst tvrdí, že se jedná o připomínku brutální poštovní loupeže.
Ani v Čechách však nebezpečí nepominulo. Pár set metrů za hranicí, mám dojem, že uvnitř přírodní rezervace Černá louka, jsem objevil podivný igelitem pokrytý polygon, údajně chemicky ošetřenou testovací plochu. Co a čím tam testují asi zůstane nevyjasněnou záhadou.
- Trasa výklusu Adolfov (8.1 km/132 m převýšení/1:06 hod. běhu)
Večer jsme krátce poseděli U Floriána na zahrádce. Čepují tam Rakovník.