Tojnárkovo stinné stránky
Poslední etapa byla nejkratší, a tomu odpovídá i počet pořízených fotek – pouze jedna. Víceméně jsme jen přejeli na vlak do Děčína, nicméně pár výživných stoupání nás stejně neminulo.
Poprvé a naposledy si užíváme start na rovině. Následuje sjezd do Krásného Lesa, pak krátké stoupání k dálnici, a máme celý přejezd Krušných hor za sebou. Od teďka už šlapeme přes Děčínskou vrchovinu. Ta je sice součástí Krušnohorské hornatiny, ale Krušnohoří oficiálně končí Nakléřovským průsmykem. Pro mne je to ale pořád stejný hřeben, který chci přejet celý až na konečnou v Děčíně. Po sjezdu do Petrovic stoupáme do Tisé, a za vesnicí nás čeká poslední vážnější kopec v serpentinách k místní Turistické chatě. Pokračujeme po lesní cyklostezce do sedla pod Sněžníkem. Provedl jsem průzkum nabízených služeb: chcíp tu pes. Tak jsem si aspoň vyblejsknul jediné dnešní foto.
Ve sjezdu po Nosticově silnici jsem sice chtěl vyfotit ještě Pomalovaný kámen, bohužel jsem ho přejelpřejel. Do Děčína jsem se rozhodl přijet delší trasou přes Bělou. Kousek nad Terezínským rybníkem jsem si užil poslední tlačení bicyklu do vrchu (po dlouhé Bělské ulici). Kolo jsem pro jistotu vedl i v závěrečném sešupu úzkou uličkou Červený Vrch. Bál jsem se, že proti mně vyjede auto, které stejně jako já nedokáže včas zastavit. Protijedoucí vozidlo se objevilo asi vteřinu poté, co jsem sesedl. Závěrečný průjezd Děčínem na nádraží proběhnul bez komplikací, nedělní provoz naštěstí nebyl nijak silný.
Před odjezdem vlaku jsme s Dášou poobědvali ve stále vynikající děčínské nádražce, Honzík stihnul aspoň odjezd vlaku.
Koupili jsme si lístky do Jeníkova, odkud to domů máme necelých 12 kilometrů. K tomu ovšem třeba připočíst též povinné zastávky v oseckých pivovarech Ossegg a Černý orel :-).
Trasa Jeníkov – Litvínov (11.7 km/245 m převýšení/55 min. jízdy, 57 min. občerstvení)