Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Pátek 7. srpna – Boží Dar – Svahová
Snídani jsme si koupili v konzumu Čáda, který provozuje bývalý biatlonový reprezentant. Mají velký výběr sladkého pečiva, i když za relativně vyšší ceny.
Vystartovali jsme do kopce hned za penzionem a po žluté značce vystoupali mezi vlaky sjezdovky Novako až k bývalé celnici. Po přejezdu hranice jsme odbočili doprava na cyklostezku kolem Ježčí studánky (Kneippova lázeň) a vyhlídky do údolí Polavy. Sjezd to byl relativně prudký, ale bezpečný, kdyby… Kdyby se tam nemotali mládežníci vyzbrojení vidlemi a hráběmi, a spolu s nimi stroje na sekání a sběr sena, okolo kterých se téměř nedalo projet. Jedna brigádnice jen těsně před mým kolem odklidila vidle, odložené přímo na cestu.
Naštěstí jsme se všem nástrahám, včetně sena nakupeného na střed komunikace, šťastně vyhnuli, a poté, co jsme v zatáčce překonali frekventovanou silnici, ocitli jsme se na okraji Oberwiesenthalu. Ve městě jsem si vyfotil sjezdovku na Malém Fichtelbergu a kostel Martina Luthera, poté jsme se po provizorní lávce vedle opravovaného mostku vrátili do Čech.
Během sjezdu údolím Polavy do Českých Hamrů mi byla docela zima. V obci nás zaujal zvěřinec naproti hotelu Habsburg, ve kterém měli i lamu. Na výjezdu z obce provozují samotoč před penzionem Hamrák. Někdo se tu sice nejspíše pitím Rohozce vyléčil natolik, že tu zanechal své berle, ale na mne ten sud působil nevábně až podezřele, takže jsem zařízení nevyužil. Ale vyfotil jsem si tam motorku z pneumatik.
Těsně před křížením s tratí do Vejprt stojí pomník pohraničníka Jaroslava Soukupa, který byl v roce 1963 postřelen dezertérem z východoněmecké armády, a později svému zranění podlehl.
Při příjezdu do obce Kovářská mne zaujala impozantní ruina, tzv. uhelna. V 18. století byla součástí železárny, která měla úplně první vysokou pec v Krušných horách. Budova sloužila jako sklad dřevěného uhlí pro výrobu železa. Poté jsme krátce zastavili u kostelů sv. Michaela Archanděla a sv. Marka.
Následoval přejezd ke hrázi přehrady Přísečnice, kde jsem obdivoval plastiku Křídla racků, která mi silně připomínala tvar křídel letadel. Napadlo mne, že sochař Eduard Hájek si v 60. letech dovolil poťouchlý žertík, a postavil monument, který oslavuje památku oběti největší letecké bitvy nad Krušnohořím, která se v okolí Kovářské odehrála 11. září 1944 (tzv. Černé pondělí nad Krušnohořím). Ačkoliv má fantasie téměř nezná hranic, uznávám, že můj výklad je hodně nepravděpodobný. Samotného autora se optat nemůžu, jelikož již zemřel. Tak aspoň souhlasím s Petrem Linhartem, který větrné elektrárny, jejichž vrtule se točí na pláni nad Přísečnicí, rovněž považuje za pomník oné dávné letecké bitvy.
Nyní nás čekal přejezd po úbočí Jelení hory, ochutnávka vody z Karlova pramene a dlouhá Suniperská cesta směr Hora Svatého Šebestiána. Vyfotil jsem si tam “Jelení skok”, díru v plotě přezimovací obory, do které zvěř vskočí, ale už se nedostane zpět.
Oběd jsme si dopřáli v restauraci Crystal na Nové Vsi u Křimova. Po průjezdu Horou Sv. Šebestiána fotím Sloup Nejsvětější Trojice, pozůstatky zrušené Křimické železnice, eroticky rozložený kořen a pomník náhlého úmrtí Franze Patzelta. Vzpomněl jsem si při tom na svou kamarádku Beu.
Objeli jsme rezervaci Polské bažiny a po vyfocení polovypuštěného Balzerova rybníka jsme si omylem zajeli přes Pohraniční rybník ke státní silnici do Německa, které jsem se chtěl kvůli kamiónům vyhnout. Tento záměr mi vyšel jen částečně. Nejprve jsme potkali tiráka, který špatně vyhodnotil displej navigace a zajel po zpevněné cestě hluboko do lesa, chvíli poté se proti nám vyřítil další dřevařský náklaďák.
Přes Hadinec, Nový rybník, Nový dům s výklenkovou kapličku a Starý rybník jsme dojeli na Novodomskou cestu, která nás dovedla k odbočce ku prameni řeky Bíliny. Reálně se jedná o vyschlou meliorační rýhu. Vyfotil jsem si tam paprsky slunce prosvítající skrz kořeny smrku.
Sjeli jsme dolů do Zákoutí Bernov, kde křižovatku hlídá skalní věž Berschlova věžka. Kopec k chatě Bernava jsme zas převážně vyšli pěšky. Pod starostlivým dohledem sv. Jana Nepomuckého.
Ač pár set metrů od ubytovací hospody Horského hotelu Svahová, nemohl jsem vynechat Rohozecké pivko v Samotoči Hájovna.
Pak už to bylo jen kousek z kopce.
- Trasa Boží Dar – Svahová (60.7 km/992 m převýšení/50 min. jízdy a tlačení, 5:21 hod. zastávek, 3:38 hod. zastávky)
- Páteční trasa Honzík
Po rychloubytování jsme spěchali na večeři, zapitou dalšími chutnými pivy z Rohozce.