Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Úterý 26. července - Uluru a přelet do Sydney
Na poslední den v rudém centru Austrálie jsem nám naplánoval náročný program. Budíka jsem nařídil na 4 hodiny, abychom stihli východ slunce nad Uluru v 5:55, zdolali jeho vrchol a nakonec ještě obešli horu pěšky kolem dokola. Vstali jsme sice podle plánu, jenže včerejší pomalé popojíždění, svícení během hledání noclehu a při stavbě stanu nám za chladného počasí (přes noc mrzlo) úplně vybilo baterku auta. Namísto focení posvátné hory nás čekalo stopování okolo jedoucích vozidel. Za tmy jsme neuspěli, všichni spěchali fotit. Já se musel spokojit s náhradním východem slunce nad parkovištěm. Po rozednění jsem si vypomohl cedulí “FLAT BATTERY! HELP!”. Byl jsem si jist, že dobrosrdeční Australané s džípy vybavenými na dlouhé pouštní přejezdy, nám určitě pomůžou. Otázkou bylo jen jak rychle, a co z našich záměrů budeme muset obětovat.
Úspěch se dostavil zhruba po dvou hodinách snažení. Starší pár nás napojil na kabely, motor naskočil a tak jsme cca v osm ráno namísto pěší vycházky kolem Uluru vyrazili dobíjet akumulátor. Potřebovali jsme teď odjet pár desítek minut bez přerušení, proto jsme se rozhodli obkroužit Ayers Rock autem. Na jeho jižní a jihovýchodní straně stejně platí zákaz zastavení i focení, aby turisté nerušili místní božstva. Objezd nám trval jen 39 minut, ale tlačil nás čas, tak jsme zaparkovali na Uluru Walking Point (GPS souřadnice: S25.34332° E131.02341°), kde začíná trek na nejslavnější vrchol Austrálie. Ten jsme si nechtěli nechat ujít.
- Přejezd na Uluru Walking Point (40 km, 39 min. jízdy)
Jakékoli lezení po Ayers Rock je sice oficiálně zakázáno, neboť uráží náboženské cítění lidu Anangu, jenže kdyby se na kopec nesmělo vůbec, patrně by se rapidně snížily příjmy od turistů. Takže se domluvil tichý kompromis: nařízení zůstává v platnosti, ale jeho dodržování není vynucováno. Dochází tak k lehce schizofrenním jevům, kdy se např. v příručce pro návštěvníky parku dočtete, že na Ayers Rock se šplhat nesmí, ale hned vedle najdete bezpečnostní pokyny pro výstup na vrchol :-).
O přístupnosti nebo nepřístupnosti Summit Walk každé ráno rozhoduje dvanáctičlenná rada, složená z osmi Aboriginců (z toho čtyři ženy) a čtyř zástupců vlády. K vyhlášení zákazu dochází poměrně často, důvodem může být např. horko, déšť, vítr, aboriginský svátek či smrt jejich náčelníka, pád turisty ze skály … K realizaci našeho snu jsme tedy potřebovali i přízeň štěstěny. K naší velké radosti bratříček tentokráte vrátka nezavřel :-).
Mohli jsme tedy začít stoupat po železném řetězu, nataženém ve strmém svahu skály. Nejednalo se o žádné složité horolezení, nicméně člověk, který v životě nelezl, se zde nemusí cítit úplně komfortně (pár jsme jich potkali).
Nahoře jištění skončilo, i když nějaký blbec by se tam při troše snahy zabít mohl. My se raději drželi bílých pruhů, které ukazovaly cestu vrcholovými partiemi, a obdivovali překrásné erozní tvary, brázdy, vlnky, jezírka…
Úplný závěr už byl hodně plochý, vrcholový bod (GPS souřadnice: S25.34486° E131.03250°) by mohl být téměř kdekoli. Pořídili jsme pár vrcholových fotek a pospíchali zpět k autu.
- Zdolání Uluru - Wikiloc (3.4 km, 1:45 hod. na skále)
- Zdolání Uluru - OpenCycleMap (3.4 km, 1:45 hod. na skále)
Blížilo se poledne, ale také odlet našeho spoje do Sydney (13:50). Od Ayers Rock Airport (GPS souřadnice: S25.19033° E130.97681°) jsme nebyli daleko, jenže jsme ještě museli dotankovat nádrž na Shellce v Yulaře (GPS souřadnice: S25.24004° E130.99026°) a vrátit vůz v půjčovně na letišti. Při dohledávce benzínky jsme trošku váhali, na mapě vypadala hotelová vesnička Yulara jednodušeji než ve skutečnosti. Při předchozích tankováních jsem od místních okoukal, že na malé pumpě nemá smysl čekat ve frontě na uvolnění jednoho místa u stojanu se dvěma hadicemi. Objel jsem pár řidičů před námi a ukázal jim, že mohou využít i druhou hadici z protisměru. I tak jsme na letiště dorazili na poslední chvíli. Jako na potvoru na celé parkovací ploše jsme nenašli ani jedno místo volné. Při druhém obkličování parkoviště jsem si všimnul, že pár řidičů odstavilo svůj vehikl na přilehlé trávě, tož jsem je napodobil.
- Přejezd na Shell v Yulaře (26 km, 25 min. jízdy)
- Přejezd na Ayers Rock Airport (9 km, 11 min. jízdy)
Ještě jsme neměli vyhráno. 40 minut do odjezdu, a u stánku autopůjčovny Hertz fronta na cca 30 minut. Šel jsem omrknout, zda tam nemají nějakou schránku na klíče, naštěstí si mne všimnul prodavač a odebral si je. Ufff.
Zavazadla jsme podali včas, bez problémů jsme prošli odbavením i bezpečnostní kontrolou, jenže analyzátor plynů objevil v mém batohu uhlovodíky. Tak zase zpátky ukázat celníkům, že vyčmuchali pouze výpary z vařiče. Ještě jednou jsem si zopakoval prohlídku a mohl jsem si vyfotit odletové gaty, tj. dvě skleněné dveře vedle sebe.
Přestože jsme všechny překážky nakonec dokázali překonat, stejně jsme málem neodletěli. Na boardovacím pultíku měl personál ceduli Bussiness & 1st Class, tak jsme čekali, až ji vymění za Economy. Nevyměnili nic, zato nás začali vyvolávat rozhlasem. Naštěstí jsme byli jen pět metrů daleko. Ukázalo se, že cestující ze zaplněné čekárny patří do letounu konkurenčních aerolinek, kteří procházeli sousedními dveřmi.
Během přeletu půlky kontinentu jsem vyfotil slaná jezera a pobřeží u Sydney.
Údaje o letu, který trval 2:27 hod.:
Dobrodružství pokračovalo i v Sydney. Z letiště jsme měli předplacený odvoz shuttle busem do centra k půjčovně aut Bayswater Car Rental, o které už z dřívějška víme, že má bezkonkurenčně nejlevnější ceny pronájmu. Jenže z letištní haly jsme se vymotali až těsně před zavíračkou půjčovny, kdy už poskytování této služby končilo. Naštěstí jim v garáži ještě jeden řidič zbyl a zajel pro nás. V provozovně jsme jen ohlásili, že si vůz vyzvedneme zítra dopoledne, a vydali jsme se pěšky k zaplacenému nocležišti Sydney City Hostel (GPS souřadnice: S33.88045° E151.20477°). Nejlevnější ubytování v Sydney se nám dost prodražilo. Ačkoli jsme ve formuláři inzerovali, že dorazíme pozdě večer, na dveřích recepce nás uvítala cedule, že po 19:00 už nikoho neubytují. Na svých webovkách samozřejmě takový detail neuvádí. My přišli asi v 19:15, nikdo už tam nebyl a 72 $ za 3 osoby bylo v pekle.
- Přesun do Sydney City Hostel (2.4 km, 31 min. chůze s batohy)
Tak jsme vyrazili do ulic, překvapivě zaplněných kolegy bezdomovci. V nedalekém supermarketu nás nasměrovali na blízký hostel 790 on George Backpackers (GPS souřadnice: S33.88142° E151.20493°), ve kterém jsme sehnali trojlůžák za 130 doláčů. Tak jsme si po delší době užili luxus postele, teplé sprchy a hodinové WIFI zdarma.
