Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Sobota 27. března až neděle 28. března – doprava Ústí nad Labem – Praha – Vídeň – Tenerife
Před vstupem na území Velké Británie jste nyní povinni vyplnit vstupní formulář a zakoupit si dva PCR testy + karanténní ubytování. Honzík ale na webu vypátral, že transit s pobytem do 24 hodin má výjimku. Pro jistotu jsem si tuto informaci ověřil mailovou konverzací s britským DEPARTMENT OF HEALTH & SOCIAL CARE - TEST AND TRACE. Po ujištění, že tzv. landsite trasit je možný, jsem v sobotu začal poklidné přípravy na nedělní odlet. Jenže přišel mail od Ryanair, že Velká Británie nedovoluje turistům cestovat přes Londýn, a začal tanec. Během pár hodin jsem musel vymyslet náhradní dopravu. Nezbývalo než vyrazit téměř okamžitě, což vyžadovalo zajištění dalšího dne ubytování navíc, a k tomu zároveň ve středu dobalit a vyrazit k Foxovi do Ústí (přes dva cizí okresy a po zákazu vycházení). První ranní spoj nás odvezl do Prahy, kde jsme přesprintováli na nástupiště s rychlíkem Vindobona. Posnídali jsme řízek se salátem a několik Plzní, projeli zatáčku před Vídní a za chvilku jsme přistáli na Hlavním nádraží Rakouska-Uherska. Další vlak nás provezl okolo rafinérie Swechadt až na letiště.
V pohodě jsme prošli odbavením, jelikož na stěr drog vybrali Honzíka :-). Všichni cestující se museli prokázat negativním covid testem a vyplněným formulářem pro vstup do Španělska, a to při vstupu do odbavovací haly a před nástupem do letadla. My jako pětičlenná skupina jsme byli zkontrolováni jen jednou a dostali papírek, který jsem nesměl ztratit.
Bumážka nám umožnila protekční VIP nástup do éra bez fronty.
V letadle mne posadili vedle krásné mladé dívky, jejíž rodiče seděli přes uličku. Chvilku si přese mne něco domlouvali, a pak mne dcerka anglicky požádala, zda by mi nevadilo, kdybych si přesednul na krajní sedadlo dál od ní, že prý si oba budeme moci natáhnout aspoň jednu nohu. Vyhověl jsem jí, ale neodpustil jsem si poznámku, že se předem omlouvám, pokud se naše nohy náhodou střetnou. Rozčervenala se, tak jsem jí dál netrápil :-).
Samotný let proběhl v pohodě, Honzík, který seděl u okna, postupně nafotil Taury, Lago Maggiore a kopce u francouzské Jizery:
Před přistáním jsme prolétli podél nejvyšší hory Španělska (Pico de Teide). Byla zahalena mraky, ale při zvětšení fotky je její vrcholek patrný. V 18:55 místního času (letní GMT) jsme přistáli na letišti Tenerife Sur, hned vedle sopky Montaña Roja.
- Trasa letu Vídeň–Tenerife (3617 km, 4:58 hod. letu)
Před vypuštěním na ostrov nám zkontrolovali QR kódy našich vstupních formulářů, bágly jsme dostali téměř okamžitě. V automatu před letištní budovou jsme si koupili dvě bus karty na místní autobusové linky. Stojí 2 € a funguje jako elektronická peněženka. V době covidové bez ní v autobuse nezaplatíte. Dobíjí se v infocentrech autobusového dopravce Titsa nebo v automatech. Ty ale nejsou všude, najdete je např. na letišti či v San Isidro.
Z letiště jsme jeli linkou 111 (jízdné cca 2.16 €/os.), která jezdí minimálně každou půlhodinu. Využít můžete také jiné spoje, popř. i taxi.
Z terminálu San Isidro už jsme to měli jen kousek pěšky do našeho přechodného bydliště, apartmánu Live San Isidro Cedro.
- Trasa přesunu do Live San Isidro Cedro (330 m, 3 min. chůze)
(GPS souřadnice Live San Isidro Cedro: N28.07292° W16.55703°)
K dispozici jsme měli dvě ložnice, v každé postel pro jeden pár. Verča spala na rozkládacím gauči. Dva záchody i koupelny, kuchyň vybavená pračkou, lednicí sporákem s troubou. Wifi zvládala jak on-line výuku dětí, tak mé přípravy a zpracování výletů. Nocležné super laciné, cca 170 Kč/os. Pro přespávání mezi výlety ideální, jen při jídle jsme si museli hledat místečko k sezení. Další drobnou nevýhodou bylo, že jsme měli okna přímo do hlavní ulice, kde život, a hlavně doprava, začínala už hodně brzo ráno kolem šesté. To jsem ve Španělsku nečekal, ale dalo se přežít.
Zkusili jsme ještě najít krám a restauraci. Na Tenerife musíte venku povinně nosit roušku. Sundat jí můžete když sportujete nebo kouříte, popř. sedíte u stolu v restauraci. Smělo se sedět jen na zahrádkách s limitem 50 % obsazenosti, max. 4 osoby u jednoho stolu. Obsloužili nás běžně i těsně před 22:00, kdy začínal platit zákaz vycházení.
V den příletu jsme ale měli smůlu, všechny stoly putyk na hlavní třídě byly obsazené. Podařilo se nám vystát frontu na kuře a pizzu (take-away). Já zkusil nakoupit nějaké víno na večer, ale v krámku kousek od naší ubikace měli jen nealko nápoje. Na přímý dotaz, zda nemají víno, se na mne prodavač podíval jako na vola a odvětil, že žádné víno nevedou, a ani mi neporadil, kde v okolí bychom ho mohli sehnat. Jeho chování mi objasnil nápis Halal shop na výloze, kterého jsem si před vstupem nevšimnul. Naštestí jsme měli nějaké zásoby z domova :-).