Tojnárkovo stinné stránky
Verča si chtěla užít východ slunce na vrcholu Montaña Roja (v 7:50 místního času). Přivstala si a chvilku po šesté vyrazila s čelovkou směrem k hoře. Až na závěrečný krpál celou trasu běžela. Asi 40 minut za ní jsem vyběhnul i já. Zvolil jsem kratší a rychlejší variantu po silnici, jenomže jsem ve tmě přehlédl odbočku, a namísto k Montaña Roja jsem pelášil směrem nae El Medano. Navíc jsem potkal policejní auto a jeho osádka mi po delším snažení vysvětlila, že v noci se chodci po silnici pohybovat nesmí. Tak jsem u nějaké benzínky na blind odbočil do pustiny a snažil se běžet směrem k cílové hoře. Nebylo to jednoduché. Nejprve jsem využil cestu uvnitř banánové farmy. Naštěstí nebyla hlídána psy, ale na jejím konci jsem musel slézt sráz, který prudce klesal do jakési rokle, a sloužil zároveň jako skládka odpadků. Povedlo se mi to bez úrazu, a dole už jsem si v pohodě klusal po prašných pěšinkách, které vedly zhruba ve směru postupu. Nakonec jsem konečně stanul na úpatí Montaña Roja, zmobilizoval zbytky sil a vyplazil se nahoru za dcerou. Začátek svítání, přesněji řečeno vyjuknutí slunka mezi mraky, jsem prošvihnul asi o 30 vteřin. Opravdový východ slunce nad mořem nám dopřán nebyl.
Zpátky do San Isidro už jsme šli s Verčou společně. Vybaveni respirátory, mohli jsme v rychlosti omrknout La Cueva del Hermano Pedro. Na motlitbu proti pirátům nebyl čas, Verča spěchala na on-line výuku.
My, co nemuseli do školy, jsme poobědvali v Restaurante Reina Sofía. Ihned po vyučování jsme vyrazili zpět k moři, na nudapláž La Tejita. Možná mi nebudete věřit, ale opravdu jen kvůli tomu, že byla nejblíž našemu nocležišti. Cestou jsem vyfotil Montaña Roja a červenolisté kytičky na pláni pod ní.
Mořská voda byla teplá, písek příjemně vyhřátý, ale vzduch měl jen něco přes 21°C a foukal svěží vítr. Tak jsme se ani moc dlouho nezdrželi. Kromě nás dvou se tam nudili ještě další tři až čtyři naháči.
Na okraji pláže jsem objevil ceduli, která zvěstovala, že v 19. stol. zde začínal 1600 km dlouhý telegrafní kabel do Senegalu. Pobřeží zdobí také několik betonových bunkrů.
Návrat domů jsem bral jako nultou etapu výstupu na Pico de Teide, nezbytný to krok pro splnění cíle vylézt na nejvyšší vrchol Španělska až od moře. Na úpatí Mt. Roja jsme se sešli s Honzíkem, a při cestě zpátky jsme se zastavili na nákup v Mercadona San Isidro.
Trasa na pláž La Tejita a zpět (13.5 km/277 m převýšení/2:40 hod. chůze, 1:30 hod. zastávek a plážení)