Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Neděle 4. dubna – výstup na Guajara a sestup do La Higuera
Ráno jsme si přispali, v poklidu posnídali, a až těsně před desátou vyrazili na lehko do svahu hory Guajara (2718 m). Cestou jsme potkali dalšího brouka, a přímo na vrcholu pořídili snímky zříceniny astronomické observatoře a Pico de Teide. Zpátky jsme se vrátili stejnou cestou, alternativní sestup stezkou pod severními skalami se nejevil jako bezpečný, navíc při cestě nahoru jsem si vůbec nevšiml, kde přesně z normálky odbočuje.
- Trasa výstupu na Guajara (4.6 km/334 m/1:19 hod. chůze)
Dohodli jsme se, že ze sedla sestoupíme kratší, ale neznačenou cestu údolím Valle Ucanca. Chvilku trvalo, než jsme našli její začátek, a já měl obavy, abychom se kvůli nějakému neprůchozímu strmému srázu nemuseli vracet. Naštěstí terény na Tenerife jsou většinou dobře schůdné, a kritickým místům se dá při dobré viditelnosti vyhnout. My na žádné komplikace nenarazili, naopak po půl hodině cesty nás potěšil zdroj vody Casa del Agua, domek s možností dobrat vodu a odpočinout si ve stínu stromů (GPS souřadnice: N28.20373° W16.61804°). Zásoby pití jsme doplnit nepotřebovali, ale zuby jsme si vyčistili.
Stínu jsme si jinak moc neužili, řídké lesíky kolem cesty se střídaly s prašnými lávovými úseky, pokrytými aridní vegetací, zejména kaktusy a pichlavými keříky.
Od nadmořské výšky cca 2000 metrů jsme se ocitli v pásu souvislého borovicového lesa, a v jeho stínu jsme došli až k turistické značce Camino de Chasna.
- Trasa sestupu na Camino de Chasna (4.3 km/34 m převýšení, 1:09 hod. chůze, 33 min. pauzy)
V údolíčku pár set metrů od cesty jsme si schovali batohy a na lehko vyrazili ke skalnímu útvaru Paisaje Lunar (1860 m). Nejprve jsme došli k Horní vyhlídce (GPS souřadnice: N28.19018° W16.60508°), ze které měla podle mapy vést přibližovací pěšinka přímo k Paisaje Lunar. Její začátek byl dobře zamaskován, asi není žádoucí, aby jim tam chodili lidi. My stezku samořejmě našli, nechali Verču odpočívat na místě, a obešli si skály a poté i k Dolní vyhlídku (GPS souřadnice: N28.18912° W16.60420°).
Vyzvedli jsme Verču a vrátili se k báglům, kde jsme poobědvali.
- Trasa k Paisaje Lunar (2.3 km/156 m/40 min. chůze a focení)
Využil jsem, že jsme se ocitli v dosahu mobilního signálu, a konečně se dovolal Pavlovi, abych ho poinformoval o našem putování. Přemluvil nás ke změně trasy. Namísto do Vilaflor jsme přijali pozvání k další návštěvě u nich v La Higuera. A od Jéni mi přišla SMS, že v pořádku dorazil dom.
Zvolili jsme postup lesem La Cruz Cambada, kudy podle mapy měla vést pěšina. Její začátek jsme objevili až po několika minutách chůze azimutem. V přehledném lese stejně nebylo možné zabloudit, navíc mapu v mobilu jsme měli v záloze :-). Jakmile náhorní planina přešla v prudší svah, stezka místy zarůstala a my se občas museli prodírat poměrně hustým křovím. Zjevně se tudy chodí jen zřídka. Od křižovatky s odbočkou k Paisaje Lunar už pokračoval pečlivě udržovaný turistický chodník.
Za usedlostí Florida jsme překřížili trasu, po které jsme šli do kempu Madre del Agua. My pokračovali směrem na místo s půvabným názvem Risco del Muerto (Skála Smrti). Až k ní jsme nedošli, museli jsme odbočit směrem na Los Hibrones. Kousek pod křižovatkou jsme objevili zajímavý kamenný kruh, rozčleněný čarami na 8 dílů. Údajně kdysi sloužil k předpovídání počasí.
A klesali jsme níž a níž. Pod námi už jsme viděli moře i San Isidro, ale náš cíl byl stále v nedohlednu.
Pochody po jihovýchodním úpatí tenerifských hor vyžaduji jistou dávku odolnosti a schopnosti snášet utrpení. A někdy dokážou člověka pořádně otrávit. Po nekonečných kilometrech kamenitých a prašných cest se v blízkosti lidských obydlí dostanete na silničky z mizerně roztaženého betonu, a na závěr vaše plosky prověří asfalt. Verča už opět sotva pletla nohama, a já jí nechtěl lhát, jelikož jsem ani přesně nevěděl, jak daleko ještě půjdeme. Až těsně po 18:00 jsme si mohli konečně oddechnout.
- Trasa sestupu do La Higuera (12 km/51 m převýšení/2:40 hod. chůze/24 min. pauzy)
V La Higuera nás stejně jako minule skvěle pohostili, nechali si vylíčit naše zážitky z cest, a nakonec nás ještě Peťka odvezla autem domů za Jéňou. Děkujeme :-).