Tojnaří webové doupě
Tojnárkovo stinné stránky
Čtvrtek 1. dubna – pochod San Isidro – Granadilla – Camp Madre del Agua
Ráno jsme v klidu posnídali, dobalili a těsně po desáté vyrazili do hor. Začátek výletu moc příjemný nebyl. Cesta vedla osídlenou oblastí, místy po prašných cestách, ale častěji po asfaltu nebo dokonce rušné silnici. Původně jsem měl v plánu dojít na oběd do restaurace v Cruz de Tea v nadmořské výšce 900 m. Jenže nebylo jisté, zda budou mít otevřeno, tak jsme zvolili jistotu a poobědvali hned v Granadille. V Cafeteria Churreria Mencey de Abona jsme poseděli skoro hodinu a půl. Dali jsme si pivo a místní specialitu, brambory s rozemletým masem.
Zastavil jsem se v Caixobank vybrat nějakou hotovost v €. Výběr byl zpoplatněn (1.5 €), a neutratil jsem z něj ani cent. Všude brali karty.
- Trasa pochodu do Granadilla (7 km/511 m převýšení/1:47 hod. chůze, 25 min. pauzy)
Ven z města nás vyváděla pěkně strmá ulička se zajímavě řešenými vchody do některých domů. Z chodníku měli přístupy ze shora, aby obyvatelé nemuseli vylézat prudké schody.
Za městem jsme se konečně dostali do přírody. Ze zdánlivě suchého podloží, prachu a kamení, zde raší rozmanitá květena a keřena, ba i strom se občas vyskytne. Na souvislejší porosty stromů jsme si ale ještě museli počkat. Hřeben Pico de Teide totiž zadržuje mraky, čím vyšší nadmořská výška, tím více srážek. V nižších partiích a u moře panuje srážkový stín, pásmo lesa tady začíná až někde na cca 800 až 900 metrech nad mořem.
V Cruz de Tea zjišťujeme, že tamní hospody jsou opravdu zavřené. Jedná se o poutní místo Panny Marie dobré plavby (Virgen de Buen Viaje), která zde má svůj kostelík. Leží víceméně v nejvyšším bodě prudkého svahu, na kterém se vesnice rozkládá, doplaval by k němu snad jen Noe. Chudáci poutníci :-). My si zde chvilku odpočali.
Zhruba v 1050 m míjíme na delší dobu poslední obydlí a stoupáme vstříc lesům. Na jejich okraji si fotíme zříceninu usedlosti Casa los Malejos a zpětný pohled k moři.
U farmy El Pinar se dostáváme opět na asfaltovou silnici, která ale po pár set metrech opět přechází v přírodní stezku. Ta nás dovedla na otevřenou pláň nedaleko Casa de la Florida, odkud je dobrý výhled na hřeben s horami Guajara a Bermeja. Zároveň se tam nachází křižovatka se značkou, ze které západním směrem dojdete na Floridu a východním přes Risco del Muerto (Riziko Smrti) do Las Vegas :-).
My pokračovali rovně a po necelém kilometru došli na vyasfaltovanou cyklostezku. Jezdí po ní dost aut, jelikož umožňuje dojet a zaparkovat nedaleko oblíbeného skalního útvaru Paisaje Lunar.
Pak zbývalo už jen intuitivně najít odbočku, dobře ukrytou v borovicovo-cedrovém lese, a kolem sedmé večer jsme dorazili do cíle úvodní etapy.
- Trasa pochodu do Camp Madre del Agua (10 km/998 m převýšení/3:40 hod. chůze, 1:25 hod. pauzy) (GPS souřadnice: N28.18210° W16.59497°)
Campamento Madre del Agua (1630 m) byl dle očekávání uzavřen, klíčová místa ale hlídala kamera. Obejít jsme ji nemohli, nicméně naše obrázky žádnou reakci nevybudily. Pro přespání jsme si vybrali verandu recepce kempu.
Shodil jsem batoh a vyhlásil přípitek slivovicí. Jéňovi moc nechutnala, pořád ještě nepřekonal úpal z minulých dní.
Sociální zařízení kempu bylo samozřejmě zamčené. Objevili jsme dva kohoutky s vodou, označenou jako nepitná. Byla však čirá, chutnala normálně, a já jí později skoro litr bez následků vypil.
V místě je slabý mobilní signál. Pouze na kopečku v horní části tábořiště jsem pár čárek objevil, a mohl poinformovat domů do Čech. Po večeři jsme šli hned spát, stejně už byla tma. Zima nám nebyla, aspoň nikdo si nestěžoval. Jenom když v noci na přilehlé parkoviště přijelo auto, malinko jsme se vyplašili. Nikdo z něj na nás naštěstí nevyběhl, nejspíš tu také nocovali.